Tady je typický den našeho posledního turné:

Vstáváme pozdě ráno. Máme kocovinu, je nám zima a máme hlad, vše v tomto pořadí. Zastavili jsme se na místě zvaném AJZ, které je v Erfurtu, Německu, a v plánu je časně ráno odjet do České republiky a dostat se tam včas na večerní koncert.

Nicméně, a to je velké NICMÉNĚ, náš basák Phil je pohřešován...

...Koncert minulou noc byl ve velké, ale zaplněné místnosti v nějakém tom druhu center, které jsou rozběhnuta vládou pro punks, skins, hippies atd. Místo je umístěné v klidné, postarší části města, s velkými betonovými graffiti posprayovanými zdmi s barem vedle dveří, kde hrajeme. Koncert sám o sobě byl překvapivě dobrý, s lidmi natlačenými před podiem a zpívajícími společně všechny písně - "Little Miss Mystery" byla zvláště oblíbenou. Hráli jsme tři nebo více přídavků předtím, než nás obecenstvo nechalo odejít z podia a potom mnoho lidí zůstalo, aby nám později kladli otazky, říkali si o podpisy a povídali si o životě v Londýně.

Mluvíme a pijeme, uklízíme aparát a pijeme, stojíme a pijeme, a pak jen pijeme a pijeme. Když se místo, kde jsme hráli uzavřelo, jdeme do vedlejších dveří pokračovat v pití, stáli jsme vedle šatny, kde jsme si též rozdělali náš stánek se zbožím. (trička, LPs, CDs, EPs atd.). Stojíme a odpočíváme a pokračujeme v pití. V nějakou česnou ranní hodinu se rozhodujeme, že je skutečně čas jít do postele, jinak jednoduše nebudeme vypadat ve své vší krása pro naše příští vystoupení. Nicméně v tu dobu propukla nějaká malá rvačka a my se přinucujeme zůstat a dát si pár piv, než se to vše urovná. Konečně se vyklopýtáváme ven a jako přípravu na brzký start jdeme nahoru si vyčistit zuby a protáhnout se .

To je, co Peter (hlavní zpěv a kytara) a já (bicí a zvláštní zadní vokál) děláme. O pár hodin dříve Phil (basa a zadní zpěv) byl osloven nějakým fanouškem a začal si s ním povídat. Pár hodin později jsou stále v hluboké konverzaci a rozhodují se jít někam jinam pokračovat v "povídání". Faktem je, že ten "fanda" je mladá, atraktivní, vysoká, štíhlá dívka obutá do úzkých vysokých kozaček a tím pádem není nic náhodou, samozřejmě. Pete a já oba souhlasíme, že je pravděpodobně milé povahy, je dobrá v konverzaci a že má rovněž i vynikající smysl pro humor...

Takže, Peter a já stáváme časně někdy uprostřed rána. Oblíkáme si čisté spodní prádlo, zavazujeme si naše Martensky a jsme připraveni na rock´n´roll. Bez basáka nemůžeme dělat rock´n´roll, takže si místo toho dáváme snídani. Snídaně je udělána ze zbytků jídla minulé noci osmažených na pánvi do křupava, doplněna kávou, která chutná jako by byla filtrovaná před jednu z ponožek Charlie Harpera.

Přiměřeně osvěženi potom nakládáme dodávku s pomocí Paula, našeho prodavače zboží, spolucestujícího, chlastacího partnera; a Johna, řidiče, extrémně střeštěného člověka, který je z velmi severní Anglie. Nechte mě vyprávět o té dodávce:

Dodávka není skutečně jedna dodávka, ale byla udělána z nejlepších dílů několika jiných dodávek, který byly posvařovány dohromady. Výsledkem je, že když sedíte vzadu můžete vidět věci skrz přední sklo a ještě si to řádně v klidu prohlédnout bočním okénkem.

Stále ještě nikdy neměla havárku - dodávky, ze kterých byla vyrobena, měly však několik větších bouraček, ale podle řidiče Johna to prý nevadí...

V momentě, kdy jsme dokončili nakládání a pokoušíme se ucpat kousky lepenky díry okolo dveří a zastavit tím průvan, Phil se vpotácel do našeho zorného pole stále oblečen do svého jevištního oblečení z předchozí noci. Vypadá jako by byl celou noc vzhůru, tančil, pil a balil ženský, a ani neměl čas se vyspat nebo oholit. Zkrátka, je troska.

- "Dobrý, Phile."

- "Dobrý, Petere. Dobrý Steve."

- "Jak se máš?"

- "Ó, však víte. Byl jsem celou noc vzhůru, tančil jsem, pil jsem a balil ženský, a ani jsem neměl čas se vyspat nebo oholit. Zkrátka, jsem troska."

Konečně se vydáváme na cestu. Dodávka má nějaké problémy a zdá se, že je nespůsobilá jet rychleji než 48 mil v hodině - okolo 77 km/h. Při této rychlosti zadek dodávky vibruje jako pračka při ždímacího cyklu. Tato rychlost také vytahuje ven všechen teplý vzduch ze zadní části auta, tím pádem teplota rapidně klesá. Topení pro zadek je sice zapnuto, avšak je zašlápnuté do podlahy, takže teplo jde do země a pak opět přímo ven.

Samozřejmě, že vepředu, kde je skutečné topení, je pro řidiče pěkně a teple. Ačkoliv John mumlá, že musí se zadním topením něco později udělat, Phil, Pete a já lezeme do spacáků, jako obvykle.

Takže sedíme hodiny schouleni u sebe a díváme se na svět ubíhající neuvěřitelně pomalu. Jak smeřujeme k německo/české hranici, sněží hustěji, zvětšuje se sněhová pokrývka a teplota v dodávce klesá. Brzy si všichni obouváme boty ve svých spacích pytlích, aby nám bylo stále teplo. Připojujeme se k dlouhé frontě aut, které směřují přes hranici, a silnice se stávají příkrejší a teplota opět klesá.

Překonáváme hranici bez problémů, avšak to ještě není důvod k oslavě. To je ze dvou důvodů: zaprvé, rychlost dodávky se snižuje a snižuje, a zadruhé, skutečně nevíme, kam jedeme. Když jsme byli v Británii, rozumněli jsme, že bysme měli hrát někde blízko Prahy, a podle toho, co jsme slyšeli jsme se těšili navštívit překrásné město. Nicméně, místo konání bylo potom na poslední chvíli změněno a nyní máme jen nějaké hlavní odfaxované pokyny k nějakému místo v České republice. Až později jsme zjistili, že jsme hráli v Hradci Králové. Protože opravdu nevíme, kam jedeme, tak neznáme dobu, kdy se tam dostaneme nebo co máme očekávat. Proto se pocit nejistoty začíná snášet na náš výlet.

Toto je posíleno množstvím prostitutek, které vidíme. Podél všech horských silnic, na každém odpočívadle nebo před každou kavárnou je několik mladých zdánlivě atraktivních žen, které tam stojí, jako by zapomněli na zimu, v krátkých sukních a nabízejí se řidičům. Každá vesnice, kterou jsme jeli na české straně hranice má nějaký klub s jasnou neonovou reklamou nabízejíce něco jako "tropický ráj s atraktivními dívkami". Když jedeme skrz, tak pozorujeme dívky, které často stojí a pokoušejí se vábit na svůj obchod, na druhé straně zase staré ženy, které jdou se svými nákupními košíky nebo mladé matky tlačící svoje děti v kočárcích. Vypadá to jako zvláštní směsice a my si neumíme pomoci nad údivem, jak západ dohnal tyto lidi k této situaci. Zdá se, že je to mimo souvislosti, avšak kvůli zimě je to rovněž i smutné.

Krátce se zastavujeme na drink v baru u silnice a fotíme si pár snímků ve sněhu - doufám, že je použijeme jako vánoční pohlednice Guitar Gangsters. To se vám může zdát zvláštní, ale sníh nás okouzlil. My jsme nikdy nelyžovali ani nebyli na snowboardu, jediné co známe je jen 1 cm šedého sněhu asi každých pět let v Londýně. Nicméně, v České republice je opravdu bilý, téměř suchý, hustý a je VŠUDE. Takže, jestliže někdo z vašich přátel viděl 3 zasmušilé muže v černém uprostřed sněhu, teď víte, kdo to byl...

Nějakým menším zázrakem řidič John nachází místo koncertu. Máme zpoždění jen asi 2 hodiny. Začínáme vykládat a vynášet zařízení po dlouhé úzké pěšině pokryté dřevěnými prkny, která běží po straně budovy. Budova sama vypadá jako pěšina - dlouhá a úzká. Tak či tak, venku je zima a pěšina je namrzlá, kdežto v porovnání s venkem je v sálu PAŘÁK.

Vcházíme do sálu. Ten je již ze dvou třetin zaplněný a šumí očekáváním a zvědavostí. Pořadatel - vysoký chlapík s dreadami - si pěkně ulevil, když nás viděl. Chápeme proč - našel v krátké době nové místo, udělal tomu reklamu, zorganizoval to a potom musel čekat, jak lidi přícházeli, a doufat, že my to v pořádku najdeme.

Jak vyndáváme aparát, sražená voda díky změně teploty skapává z pouzder. Ta se mění do velkých kapek a potom do potůčků vody. Pořadatel se ptá, jestli chceme nějdříve zkoušet a pak jít jíst, nebo jít a jíst a zkoušet později. Hledíme na zařízení, které je nyní obkloupeno malým jezerem vody a naráz si říkáme: "Voda plus elektřina = ŠPATNÝ!" a rozhodujeme se odejít na jídlo a přijít až budou věci usušeny.

Jsme zavedeni do malé restaurace, která byla na místě, které vypadalo jako staré, malé náměstí, a procházíme do zadní místnosti. Po vypití několik studených místních českých piv si uvědomujeme, že jsme velmi hladový, ale že také máme málo času před naším vystoupením. Naštěstí jídlo a pivo je rychle doneseno a obojí je skvělé. Jak jíme, mluvíme s pořadatelem a jeho přátelé přichází ke stolu. Domníváme se, že někteří mu přejí štěstí, jiní se přišli podívat na kapelu a další říkají: "Kdo pustil dovnitř tu partu špinavců?"

Když dojdeme zpátky do sálu, je již plně naplněn a dokonce je tam větší horko. Je tu skutečné vzrušení - když děláme rychlou zvukovou zkoušku, jen tak ze srandy, lidi začínají tančit a skvělá nálada zůstává až do konce. Myslím, že jsme hráli "TCP" od The Boys, ale teď si to nepamatuji. V každém případě, jdeme s opravdu dobrým pocitem do šatny převléci se jako popové hvězdy a vzít si jedno nebo dvě piva.

Koncert je fantastický - nesporně jeden z nejlepších z celého turné. Dosáhl šíleného vzrušení počátečních dob punku, obecenstvo bylo divoké a kapela hrála jako zblázněná, a jak teplota rostla a rostla, pot kropil přední řady. Rozhodli jsme se přidat cover "Safe European Home" od The Clash, což je píseň, kterou bude většina lidí znát. Kapela a zvláště Phil se do této písně pěkně opřel. Jak píseň dohrávala s posledními vybrnkávačky, kytara trpěla a potom úplně odešla. Na okamžik zde bylo úplné ticho, ale potom obecenstvo začalo křičet a nebralo to konce.

Přicházíme zpět přídavek po přídavku, předtím než úplně vyprší písničky ke hraní a konečně obecenstvo vypadá, že je spokojené a pravděpodobně si též uvědomilo, jak je vyčerpané.

Jdeme do šatny vychladnout a převléci se, a potom jdeme ke stánku se zbožím v doufání, že se setkáme s nějakými lidmi - až do teď jsme neměli možnost. Jak se dostáváme do pravidelného postupu - jít k baru, dát si drink, jít ke stánku a mluvit s lidmi, pít, jít k baru, dát si drink atd atd - víc a víc lidí přichází si povídat. Jsme z toho potěšeni a nemůžeme uvěři, jak je každý přátelský. Objevují se pera a my náhle rozdáváme okolo kousky papíru, plakáty, letáky, obaly od CD - cokoliv na co se dá psát - zatímco lidi žádají o autogramy.

Jak se dostáváme do rytmu událostí, nějaký chlapec se zjevuje a žádá nás, aby jsme "podepsali jeho přítelkyni". Myslíme si, že míní napsat pro ni autogram, ale NE, ona chce, aby jsme psali NA NI! Fixy se našly neuvěřitelně rychle a my píšeme "Guitar Gangsters" a naše jména na její břicho, posléze se rovněž velmi chichotáme nad jejímy prsy.

...A samozřejmě, potom jiní chcou udělat to samé a fronta se zformuje, kdežto druzí se jen na to koukají a usmívají se.

Je to skvělá atmosféra, které se dokonce ještě zlepšuje. Paul, náš spolucestující, přichází se sklenicemi místní lihoviny, která jak mu bylo řečeno obsahuje dokonce v nějaké formě "mescaline" (droga vyrábějící se z kaktusu) nebo něco tomu blízké. Díváme se na sebe - víme, že "mescaline" je v Anglii droga první třídy, která je dělána velmi ilegálndě a mění lidské vlastnosti. Na druhé straně, drink je tu normálně prodáván a je to místní lihoviny, takže by to bylo neslušné to nezkusit...

... velmi rychle přecházíme z opilosti do velmi, velmi, velmi velké opilosti a začínáme mluvit nesmysly. Naštěstí většina lidí je rovněž opilá, takže rozumí. Nyní mám trošku, díky tomu drinku trošku více, potíže s viděním a pamatováním. Avšak pamatuji si nemravné flirtovánín s dívkou, kterou jsem viděl sledovat nás ze strany podia a kterou jsem přesvědčoval, aby si nechala od kapely podepsat svoje břicho, a pak jsem zjistil, že vlastně byla přítelkyně chlapíka, který vlastnil ten sál. Ooops, promiň! Vše, co můžu udělat je omluvit se mu a svalit vinu na ten drink a fakt, že nemá mít tak atraktivní přítelkyni!!

V nějaký okamžik nakládáme dodávku a pomalu se loučíme. Setrváváme v blízkém hotelu, ale vše co si pamatuji je nasedání do dodávky, vysedání z dodávky a pak chůzi. Další věc, co vím je, že jsem byl v posteli a že byla poloviny rána.

Jak se ostatní probudili, brzy se ukázalo, že mají stejné potíže vzpomenout si jako já.

Vstali jsme pozdě ráno. Máme kocovinu, je nám zima a máme hlad. V plánu bylo časně ráno odjet a přejet přes Českou republiku včas na večerní koncert v Polsku. Den už začal, aby byl jako den předtím ... a den předtím ... a den předtím ......