ZNOUZECTNOST - Kapitán Mlíko

Plzeňská Znouzectnost se nemění. Už deset let hraje vlastně stále totéž. Jenže tohle totéž se dá poslouchat znovu a zase bez nepříjemného pocitu opakování sebe samých a násilného nastavování byť i chutné kaše. Naopak, je radost být obdarován každou další nahrávkou této skupiny se specifickou životní i uměleckou filozofií. Ani tentokrát to není jinak. Punk-rock'n'rollový hudební základ slouží Znouzectnosti opět jen coby východisko k nepoměrně barvenějšímu projevu. O lecčems svědčí už jen řada hostí, kteří ve studiu obsluhovali v některých skladbách banjo, saxofon, trubku, šalmaj, cello nebo hoboj. Ryčný přímočarý punk (zde C'est la vie, Proč jsem se zcvok, Společnost přátel žehu, Potkal potkan trpaslíka, Turek Láďa) se v nejmenším nevylučuje s libě melodickými popěvky (tuze povedené hitovky Ještě není čas a Maják na konci světa), protože i ty nejostřejší bigbíty zůstávají v podání ZNC písničkami. Písničkami jednoduchými, leč obdařenými nosnými chytlavými nápady, a především písničkami v pravém slova smyslu chytrými. Pánové ze ZNC nadále navýsost působivě deklarují svůj mimořádně vyvinutý smysl pro hravost (v textech se jako vždy objevuje spousta motivů z pohádkové či zvířecí říše), ale milují též černý humor (viz dost krué vyústění skladby O princezně z růží). Jsou zdravě potrhlí, až roztomile naivní (Mamuti, Písnička o nesmyslné době) i vícevýznamově poetičtí. Jsou...inteligentní. Kapitán Mlíko budiž brán jako další důkaz toho, jak výjimečnými písničkáři členové ZNC jsou. Sice písničkáři docela jiného druhu než kolegové z folkové či bluesrockové branže, avšak písničkáři neméně schopnými. 'Homo kritikus' jako já je vskutku potěšen faktem, že právě tato kapela dokáže bez podpory velké gramofirmy a tlačenky ve všemožných médiích naplnit a často i vyprodat jakýkoliv český klub.

Petr Korál