BOB MARLEY & THE WAILERS  - Trenchtown days...

To se dalo čekat. Když se na počátku léta Universal vytasil s různými bonusy obohacenou kolekcí řadových alb Boba Marleyho, která natáčel pro Island, bylo logické, že i další firmy, kterým Mistr zanechal v registratuře nějaký šanon, vysmýčí archiv, nezůstalo-li tam po skartacích něco zajímavého. A když ne on, tak některý z jeho soukmenovců. Columbia má co nabízet, kromě 'mladého Marxe' drží první sólové nahrávky Petera Toshe po jeho odchodu z Wailers, a to jsou věru cenné devizy. Dvacet skladeb na Trenchtown days... vyšlo už v roce 1977 na albech "Birth of a legend" a "Early days". Ta obsahují výběr z cca sedmdesáti písniček (tolik jsem napočítal v příšerně spletité diskografii ve spolehlivém Marleyově životopisu od Timothyho Whitea Catch the fire, ale opravdu si nejsem jistý správností svého komputu), které Wailers natočili v letech 1963-66 pro producenta Clementa Dodda - nejedná se tedy o úplně první jamajské singly skupiny, ty produkoval Leslie Kong. Zájmce je může znát z různých levných kompilací směskového charakteru, podezřelých jako krabicové víno 'ožužlánoje': toto album ovšem ctí ediční záměr ze sedmdesátých let a navíc obsahuje zasvěcené eseje k 'umělci a jeho době' z pera osob nad jiné povolaných, již zmíněného Whitea plus Toshova manažera Herbieho Millera. Snímky sice logicky neoslňují technickou kvalitou, hodnou hamburských snímů Beatles, okouzlují ovšem svou autenticitou (a mimochodem, mezi studiovými hudebníky objevíme leckteré jamajské eso té doby). Navíc tu najdeme materiál, po kterém jednotliví Wailers s oblibou sahali i v dalších letech (rychlejší verze jednoho z největších Marleyových fláků vůbec One love i Toshova takřka erbovní Maga dog) a který pak s chutí přebíral kdekdo. Znamenitá učební pomůcka, kdybyste chtěli někomu osvětlit, jak se v Kingstonu kalila ocel a jak tamní ska filtrovaly dobové americké, především motownské impulsy (Marleyovy I made a mistake a I'm still waiting jsou snadno zaměnitelné s nějakou opajcovanou klasikou z Gordyho impéria). Název kompilace je ovšem poněkud zavádějící - jak můžeme zjistit u Whitea, na některých nahrávkách Marley prokazatelně nefiguruje, protože v té době zkoušel štěstí v Americe a skupinase pokoušela fungovat bez něj.

Radek Diestler