BUZZCOCKS - kmotři nezávislé produkce
(Alex Švamberk)
Se zrodem punku bývají spojovány dvě kapely - Sex Pistols a The Clash. Manchesterští Buzzcocks, kteří vznikli během léta 1976, zůstávají v jejich stínu, přestože byli neméně významní. Jejich EP deska "Spiral Scratch" z února 1977 byla teprve třetí britskou punkovou nahrávkou, která kdy vyšla. Ještě významnější však byl fakt, že Buzzcocks si ji vydali sami na vlastní značce New Hormones. Tento krok inspiroval celou řadu následovníků a stál na počátku skutečně nezávislé hard-core-punkové subkultury, která se byla schopna obejít bez hudebních vydavatelství, snažících se ovlivnit styl kapel.
Buzzocks vznikli během první poloviny roku 1976, přesné datum známé není. Encyklopedie se v tomto bodě neshodují, některé uvádějí únor, jiné až léto. V každém případě ale je jasné, že zpěváku Howardu Devotovi, kytaristovi Petovi Shelleymu, basistovi Stevovi Digglemu a bubeníkovi Johnu Maherovi byli vzorem Sex Pistols. Také před nimi hráli, údajně však jen jednou a zdroje se neshodují, zda to bylo v Manchesteru, Islingtonu, nebo na punkovém festivalu v londýnském klubu 100.
V říjnu 1977 šli Buzzcocks do manchesterských studií Indigo a Revolutionary, kde za necelých sto liber natočili jedenáct písní, které později - v roce 1991 - vydala na desce "Time's up" firma Document. Čtyři z nich - "Boredom", "Breakdown", "Time's up" a "Friends of mine" - nahrané i s kytarovými playbacky za půl hodiny - se příští rok objevily na EP desce "Spiral Scratch", jejíž vydání skupině pomáhali financovat přátelé a která se prodávala za jednu libru. Z písní je nejznámější "Boredom", kterou hrály desítky punkových kapel po celém světě, s programovou první slokou: "Dobrá, říkám, co si myslím/říkám, co mi přijde na mysl/nikdy věci nezakulacuji/žiju přímo, rovně" kterou ovšem Devoto okamžitě shodil: "Teď žiju ve filmu, který se nepohybuje."
Buzzcocks obohatili punk o sarkasmus. Na rozdíl od ostatních kapel se nezaměřovali na kritiku společnosti, ale s nebývalou otevřeností vyjadřovali pocity jednotlivce. Devoto byl ovlivněn existencialisty: "Hrdina Breakdown je v pozici Camusova Sisyfa. Breakdown, stejně jako Boredom a Time's Up, zachycují pocity ze situací, s nimiž mám sám zkušenosti, můžete je mít také, když se vystavíte trýzni nudy a čekání. Fyzicky nenávidím čekání, v tom jsem velmi nedisciplinovaný. První verš Time's Up jsem napsal v samoobsluze Safeways, když jsem si koupil jedinou věc - nebyly to fazole, ale banány - a celé věky jsem čekal u kasy, až zaplatím."
V nejslavnějším složení však kapela dlouho nevydržela. Krátce po vydání EP desky odchází Howard Devoto se slovy: "Nemám rád většinu novovlnné hudby. Nemám rád hudbu. Nemám rád pohyb. Navzdory tomu všemu ještě pořád musí být leccos vyřčeno. Já však nedůvěřuji záměru Buzzcocks vyjít ze suché země nové vlny na místa, kde je možné se vyjádřit." Na závěr svého projevu ještě všem poděkoval, že se "Spiral Scratch" dobře prodává. Zatímco Devoto zformoval v dubnu s kytaristou Johnem McGeoghem (později Banshees a PIL, baskytaristou Barrym Adamsonem (později Bad Seeds), bubeníkem Martinem Jacksonem a hráčem na klávesy Davem Formulou (Visage) Magazine, v Buzzcocks se k mikrofonu postavil Pete Shelley, kytary se chopil Steve Diggley a novým baskytaristou se stal Garth Davies, kterého záhy vystřídal Steve Garvey.
Skupina, která si získala renomé debutovou EP deskou, bez problémů získala smlouvu s firmou United Artists, pro niž natočila celou řadu úspěšných singlů včetně "Orgasm addict", pod níž je ještě podepsán Shelley s Devotem. Další písně však už přinášely trochu jinou hudbu, která sice stále ještě nesla punkový náboj, byla však přístupnější, melodičtější a bližší popu. Tato tendence byla stále výraznější. Jestliže debut "Another music in a different kitchen" byl ještě punkový, u následující desky "Love bites" se díky důrazu kladenému na melodie už hovořilo o vazbách Buzzcocks na jinou manchesterskou formaci - Hollies. Byly by to ovšem obdobné melodie hrané v dvojnásobném tempu. Svým pojetím Buzzcocks předznamenali americký neopunk devadesátých let v čele s Green Day a Offspring, ovšem začátek osmdesátých let jim nepřál. V březnu 1981 se rozpadli. Zatímco Steve Diggle chtěl hrát nadále punk, a pokračoval proto s Johnem Maherem ve Flag of Democracy - ty po jeho odchodu přejmenoval na Flag of Convenience - Steve Shelley se rozhodl na sólovou dráhu. Na té však nepokračoval ve vydávání experimentálních minimalistických alb ovlivněných tvorbou Roberta Frippa, jaké produkoval ještě v době existence mateřské skupiny, ale zaměřil se na novovlnný syntezátorový pop.
Když se koncem osmdesátých let začaly k odkazu Buzzcocks hlásit nezávislé kytarové kapely a jejich písně přebírali všichni od popových Heaven 17 a Fine Young Cannibals až po divoké Naked Raygun, Pete Shelley se Stevem Digglym obnovili kapelu. Nejprve v ní bubnoval Mike Joyce ze Smiths, později pak Phil Barker, protože Maher dával přednost automobilovým závodům. Do kapely se nevrátil ani basista Steve Garvey, který dal přednost rodinnému životu v New Yorku, a tak se baskytary chopil Tony Barber. V tomto složení skupina natočila v roce 1993 úspěšné comebackové poppunkové album "Trade test transmissions" a absolvovala pětatřicetidenní turné. Později Buzzcocks hráli jako předkapela na posledním turné Nirvany. Do konce devadesátých let natočili další dvě studiová alba - v roce 1996 to bylo "All Set", které vzniklo v Kalifornii a o 3 roky později "Modern" - která přinášejí typický energický a melodický pop punk.
Rozhovor se Stevem Digglem
Co vás napadá, když vidíte v reedici legendární EP "Spiral Scratch" rozšířené o další skladby?
Vzpomínám si, jak Kurt Cobain těsně před svou smrtí řekl, že Spiral Scratch byla jedna z nejdůležitějších punkových desek, která byla natočena. Ty písně jsou pořád dobré a dobře znějí, i když dnes už jsou součást historie. Tehdy jsme však cítili, jak naléhavé je vydat tuto desku právě v daný okamžik. Zrovna propukla punková exploze.
Jaké bylo začínat na prahu punkové exploze?
Když jsme začínali, existovali jen Sex Pistols, The Clash a Damned. Kolem nich nebyl nikdo, jen my. A za pár měsíců už byly punkové kapely všude. A jen ony byly důležité. Byla to velmi vzrušující perioda, která přinášela něco úplně nového. Každý den přicházelo nějaké vzrušení. Bylo to jako exploze, vyvěrající z frustrace. Ale taky tam byla extáze jak na karnevalu. Všechno se muselo vyjádřit, překotně se to vyvalilo ven. A nikdo ani nevěděl, že je to punk, protože v řadě pocitů tvoba kapel nebyla punková. Bylo skvělé být u toho. Hudba totiž nezměnila jen můj život, ale taky životy mnoha dalších lidí. Miliony lidí k sobě přestaly přistupovat jako k pouhému subjektu, uvědomili si, kdo jsou, i když pořád chodili do kanceláře a dál se dívali na televizi. Nebýt punku a punkových desek, asi by jim to nedošlo. Myslím si, že to nebyla revoluce - a když, tak jedině vnitřní, protože vyšla z nich. Rozhodně to nebylo nic jednoduchého, jako výměna vlády, která se oslaví.
Čím to, že se symbolem punku stali Sex Pistols, a ne vy?
Obě skupiny dělaly různé věci. Sex Pistols chtěli upozornit na punkové hnutí a postavit se do jeho čela. My jsme je měli velmi rádi, byli konzistentní a ovlivnili nás, ale jen v něčem, takže jsme zůstali Buzzcocks a nestali se druhými Sex Pistols. Obě kapely dělaly něco jiného. Měli jsme vlastní poznatelný sound i způsob psaní a vyjadřování. Naše texty byly existenciální, což lidi v té době fascinovalo. Nejen Sex Pistols, ale také Buzzcocks ovlivnili celou řadu kapel. Když jsem v Buzzcocks, nepotřeboval jsem být členem Sex Pistols.
Nemrzelo vás, když Howard Devoto odešel?
Jo, jenomže Devoto byl jiný, on se jen svezl na víně, takže to nakonec bylo dobře. On si postavil Magazine a my jsme s Buzzcocks pokračovali dál.
Ovšem jen několik let. Po třech albech se v roce 1981 Pete Shelley vydal na sólovou dráhu. Čím to, že jste koncem osmdesátých let obnovili Buzzcocks?
My jsme nevěděli, že se dáme dohromady, nějakou dobu jsme se ani neviděli. A sešli jsme se s Petem jen proto, abychom zjistili, jestli ještě funguje staré kouzlo. Zahráli jsme si na kytary a od té doby jsme nejen párkrát objeli svět, ale také nám vyšlo několik nových desek. První byla "Trade test transmission". Ani by mě nenapadlo, že to bude tak snadné, ale je to jako v chemii - když dáte stejné lidi do stejné místnosti, nastane stejná reakce. Takže bylo docela jednoduché se vrátit a pokračovat tam, kde jsme skončili.
Také vám vyšlo album nahrávek BBC, kde se objevují i čtyři skladby ze sedmdesátých let.
Ano, je to kompilace našich písniček z různých pořadů, ve kterých jsme se objevili, většinou však až v devadesátých letech. Ale teď máme novou desku "Modern".
Myslíte si, že punk je pořád živý?
Jasně že jo. Vidíme to, když jezdíme po Británii. Hodně lidí pořád hraje punk rock a pořád se objevují noví. Na koncerty přichází hodně mladých, kteří jsou docela odvázaní. I když ve světě má dominantní roli taneční hudba, pořád tu jsou místa, kde mají kluci zájem o punk a chodí na koncerty. A nejen do klubů. Nedávno jsme byli v USA, hráli jsme tam celý měsíc a kolikrát pro tři tisíce lidí. Vystupovali jsme ve Fillmore v San Francisku, v Palais v Los Angeles a taky v Chicagu.
Je pořád živá punková idea rebelie proti společnosti?
Myslím si, že ano, protože punk klade otázky ohledně věcí, které vás ve světě a ve společnosti obklopují. Tím se liší od taneční hudby, která má hlavně pobavit a neklade otázky, jež by vás možná ani nenapadly, ale na něž by se mělo odpovědět. U punku je důležitá energie a otázky, které klade. Je tu kvůli nim, bez nich by neměl smysl.
Jak se cítíte, když vidíte americké mladé punkové kapely, jako jsou Offspring nebo Rancid?
Musím se smát, když je vidím, protože jsou stejní jako my. Někteří se chovají, jako by punk byl něčím úplně novým a teprve oni byli punk, ale řada z nich je dobrých. Já nevím, jestli mají respekt před Buzzcocks, mnohokrát jsme ale slyšeli, že hrají věci od nás. Takže my to konečně můžeme dělat pro penize. Prodáváme přece rock mistrů.
Chystáte něco nového?
Ano, loňské album Modern by se nyní mělo objevit už i na evropském trhu. A doufám taky, že za pár měsíců přijedeme do Prahy. Je to jedno z míst, kde jsme nikdy nehráli, sám nevím proč, to je spíš otázka pro našeho agenta. Ale bylo by pěkné tam vystoupit, vždyť už tam hrály všechny ostatní punkové kapely...