CITIZEN FISH

(Veronika Handlířová)

Zde je recept na jednu výtečnou, léty ověřenou štědrovečerní specialitu: tzv. 'občanskou rybu', v jazyce anglickém CITIZEN FISH. To se vezme kousek punk rocku, do toho vrazí něco málo reggae a přidá špetka ska, načež se to namixuje v libovolném poměru a dochutí otočením knoflíku 'volume' doprava. Výsledný pokrm neosahuje maso ani nabubřelé slogany. Je tedy vhodný i pro vegetariány a uvědomělé strávníky...

Na úvod doplňme, že se recept na Citizen Fish zrodil v hlavě Dicka Lucase, britského punkera, jehož výrazná osobnost proplouvá ostrovní undergroundovou scénou již hezkých pár let. Tento projekt se začal realizovat zhruba v době, kdy se naši fanoušci začali pomalu vzpamatovávat z mnohaletého kulturního půstu, tedy koncem devětaosmdesátého roku. Tehdy se Lucas, exčlen význačných britských punkových souborů Subhumans a Culture Shock, rozhodl, že vybuduje těleso zbrusu nové, na dobrých tradicích svých předchozích působišť postavené - což okamžitě stvrdil zlanařením některých svých bývalých spoluhráčů. Kapela vznikla v zásadě nepříliš originální, instrumentálními výkony neobluzující, podle striktních měřítek teoreticky docela tuctová, ale - v praxi nadobyčej zábavná a svěží. Čtveřice někdejších (možná stále ještě) anarachistických cvoků je vybavena darem z nejcennějších: schopností vytvořit 'hudební show'. Melodickou, živelnou, mísící již zmíněné žánry s nevšední lehkostí, nadhledem a přece jen i jistou profesionalitou. Aby ne, po těch letech.

Do povědomí širšího okruhu konzumentů současného punk rocku se Citizen Fish dostali ale až před dvěma lety, svým čtvrtým albem "Millennia madness". Tehdy totiž s konečnou platností potvrdili svoji kolonku v katalogu americké punkově-hardcorové firmy Lookout, která se o jejich výbornou nahrávku propagačně jaksepatří postarala. Trefná kombinace toho nejzajímavějšího, co ucho dříve slýchávalo na deskách Crass, Culture Shock, The Clash, ale i Madness, musela rozptýlit skepsi všech dosavadních pochybovačů o kvalitách současného Lucasova souboru. Kromě toho nelze pomlčet ani o další stránce produkce Citizen Fish: "Myslím, že na této desce se nám asi nejvýstižněji podařilo formulovat to, co za naší muzikou stojí, a sice strach z budoucnosti," říká Dick. "Jaká asi bude, když už teď se nám technika vymyká z rukou, stres a napětí ve společnosti kulminují a ohromné masy lidí jsou každou chvíli nuceny utíkat před nesmyslnými válkami?" Nezapřou z jakého prostředí kapela vychází, jakého světonázoru je jejich úhlavní autor Dick Lucas, a vysvětlují tedy i to, proč má Citizen Fish tak ráda Chumbawamba. Na rozdíl od prvoplánového 'politizování' jiných kapel podobného ražení se Lucas a spol. vyjadřují sice v nepůvodních, ale přece jen myšlenkách. Koneckonců, jeho sveřepému zpěvu není stejně často rozumět.

Nejnovější počin Citizen Fish má název "Thirst" a neskromně se pyšní vším zásadním, co čtveřice a ta léta dobrousila k obrazu svému. Čerstvě pojatými záblesky reggae i jeho předchůdce ska, bezostyšnými rytmickými kotrmelci ve stylu 'kanadské punkové školy' (NoMeansNo, Itch...), vědomou hráčskou neotesaností a především specificky jednoduchou melodikou, která dodává tomuto punkovému hybridu na líbivosti.

Bylo by dobré, kdyby u nás Citizen Fish svou 'krevnatost' demonstrovali také v koncertním provedení. Kdysi se už naší republikou mihli. Nyní, věřím, by je tuzemské publikum vychutnalo s ještě větším požitkem. Za poslední dobu vyprodukovali až příliš mnoho dobrého.

dd

dd