COMPLICITÉ CANDIDE

Na úvod úplně klasická otázka. Jak se jmenujete, kdo na co hraje atd?

Já se jmenuju Prudy, v téhle kapele hraju asi 3 roky na basu.

Mě říkají Plech, hraju na bubny a v kaple jsem pár roků.

Já jsem Fekál, hraju na kytaru a je to, pánové, deset let.

No a já jsem Zajíc a s touhle kapelou hraju nějaký ten rok na kytaru

Kdysi ses mi Fekále zmínil o zvláštním významu slova Complicite Candide. Můžeš mi k tomu říct něco blíže?

Fekál: Úplně nejbližší bude, když ti řeknu co to znamená. Je to zaprvé špatně napsaný, co se francouzsštiny týče. Chybí tam Complicité de Candidé. Ten význam je docela jednoduchej, znamená spoluvinu nebo spoluúčast nevinných. Je to taková zkratka toho, co tady lidi celou dobu předvádějí. Oni teď mají takovou zálibu, a myslím že ji měli vždycky, ukázat na nepřítele a říct mu: "To je on, ten za to může, toho pověsíme". V tom se od nich neliší ani anarchisti se svými teoriemi. Takže tohle je odpověď na to, že ty sračky si děláme my sami. Nezáleží na tom, jetli někdo víc nebo míň.

Když Fekále píšeš svoje texty, setkal ses u sebe někdy s nějakou setrvačností, zažitým zvykem, který tě nutí psát angažované texty, které ledaskdo od Co-ca čeká?

Fekál: Vůbec.

Prudy: Mě by zajímalo, jak lidi rozlišujou angažovaný a neangažovaný text.

Václav: Angažovaný text chápu jako politický text.

Prudy: Jasně, to slovo znám, vím v jakém smyslu se používá. Právě ono je to o vnímání toho, co všechno politika je, kdy začíná a kdy končí. Jestli je politika to, že když zpíváš a jmenuješ tam pár politiků, nebo jestli zpíváš a nejmenuješ tam nic. Text je v podstatě angažovaný vždycky, ale angažovaný a "angažovaný" je rozdíl.

Fekál: On se ti snaží vysvětlit, že politika, tak ji všichni natvrdo chápou, je takový démon. Ale být politický neznamená že sleduješ dění na politické scéně. Že sleduješ, který parchant na někoho něco řekl. O to nám nikdy nešlo. To si natvrdo myslím, jsou to věci, které se ti denně vetřou pod kůži. Pokud máš otevřenou hlavu, tak nemůžeš existovat bez toho, abys to nezaregistroval a neřekl o tom něco.

Prudy: Politika je v podstatě cokoliv, co se týká lidí mezi sebou. Takže ta naše politika je možná trochu jiná než ta, o které se zpívá třeba v Praze nebo někde jinde.

Z vašich textů soudím, že jste dost kritičtí ke společnosti. Jste stejně tak kritičtí sami k sobě?

Prudy: Kritičtí ke společnosti ... myslím, že ty texty jsou o tom, co se odehrává kolem tebe a přesvědčivě tvrdit, že jsem stejně tak kritický sám k sobě si netroufám říct. Doufám ale, že aspoň trochu jo. Pokouším se o to.

Plech: Já si myslím, že text je jako poezie nebo báseň, takže to vždycky vyjadřuje subjektivní názor nebo vjem člověka, který tu poezii nebo text napíše a co mě se týče, tak myslím, že pokud někdo nedokáže nebo nechce být kritický sám k sobě, tak nemá smysl mluvit o kritice společnosti. Podle mě jedno bez druhého nejde.

Zajíc: Pro mě jsou texty strašně osobní věc, já celou tuhle kapelu chápu jako osobní věc. Ty texty v podstatě mluví z velké části o přátelství mezi námi, mezi tady těmi čtyřmi lidmi. Tím, že ty texty poslouchám a že je i zpívám se s nimi snažím ztotožnit. A pokud jsou ty texty kritické, tak u mě samozřejmě vytvářejí náladu, která je k sobě automaticky kritická.

Fekál: Jestli to, že na někoho naplivu znamená že jsem schopný naplivat sám na sebe, tak jsem. Protože o tom to je, jak to tady nakousl Zajíc. tihle lidé ví nejlíp, že jsem svině ale zároveň i sám na sebe a ten kdo je hluchej a slepej, ten to nikdy nepochopí. To mluvím o životním vystupování, když se mě lidi po koncertě ptají, jak jsem se hodně zpotil. Ten text není o tom, že jsem teď vymyslel, že tamto je na hovno. Ne, teď jsem pochopil, že jsem stejnej jako věc, o které text je.

Před jednou z vašich písní slyším: "Žerte bolševiky, žerte politiky, žerte fašisty, žerte...". Proč ten ukrutný nihilismus? Chce být Co-ca jako had který požírá vlastní ocas? Obzvlášť kvůli těm anarchistům.

Prudy: Mě se zdá, že stále zůstáváš u těch samých věcí. Stále pojmenováváš věci okolo sebe, stále je to o tom samém problému. To znamená, že se pořád pohybuješ mezi skupinkami, které si pevně stanoví své ideály a ty máš fakt pocit, že i přesto, že s nima máš mnoho společného, nemáš mezi nimi co dělat, protože ty máš svoje hranice volnější. Mě připadá, že spousta skupin, které se jasně definují pod tohle nebo tamto hnutí jsou natolik svázané, že tě kolikrát ani nepochopí. Takže když říkáš, že bys je nejraději všechny sežral, dáváš je na stejnou úroveň, protože oni jsou v podstatě fakt všichni stejní. Každá skupinka se identifikuje v jednom problému, za který už nechce vidět a to je škoda.

Zajíc: Pokud máš rád horor, tak ten používá tento způsob pro navození atmosféry. Je to metafora, je to způsob, jakým dáváš ty věci na stejnou úroveň.

V jednom z vašich textů se píše: "Anarchie nikdy nebude pro všechny, ale pro věčnýho bojovníka". Koho tím bojovníkem vlastně myslíte a jaký k němu máte vztah?

Fekál: Tys nepochopil text, protože se ptáš jaký k němu máme vztah. My o to bojujem, těmi lidmi jsme my. To je o nás, to je o mně, to je ten vztah k tomu slovu.

Jaký teda máte vztah sami k sobě?

Fekál: Ne. Já vysvětlím, proč je to spojené s tou anarchií, proč je to napsané tak jak to je. Je rozdíl, co si pod tím slovem každý představuje. Za všechny alespoň částečně můžu říct, že anarchie je jako prostředek pro něco. Zkrátka když jsem to slovo psal, tak jsem ho nezamýšlel jako politickou frázi. Když řeknu, že jsem anarchista, neznamená to, že jsem politik toho typu, který vstupuje do nějakých posraných federací a anarchistických svazů a je profesionálním revolucionářem který bude řešit za ostatní. To slovo je jako umělecká metoda a já když hraju tak se snažím abych toho stavu dosáhnul, abych použil svůj nástroj a celý svůj vnitřek k něčemu, co mě dovede někam, kde budu moct být nestranný, kde se budu skutečně moct dívat na věci bez nějakých sraček, na čistý věci tak jak vypadají, tak jakou mají povahu. Abych v podstatě necítil zášť protože nenávidět jinou sociální třídu mi připadá jako fašistický způsob uvažování. To je na úrovni fašistického uvažování a to je pro mě absolutně nepřijatelné.

Prudy: Ta anarchie pro věčného bojovníka, vždyť je to tam řečený tak jednoduše. Já se udivuju, že nad tím někdo váhá. Prostě máš anarchii jako určitý stav který rozhodně nejsi schopný zařizovat pro všechny okolo sebe. To nejde, takže si ho zařizuješ podle svých představ sám pro sebe. A tím že to pořád musíš zkoušet a dělat to stále dokola svádíš určité boje, takže tím bojovníkem můžeš být ty.

Fekál: Ale počkej, ty se zamotáváš, my se zamotáváme, my žvaníme, my melem pičoviny. Ten vtip je o jedné prostě věci. Když chceš být anarchista, který je svobodný, tak se musíš osvobodit, nemůžeš říkat: "Já nejsem ani vlevo ani vpravo, já jsem ten nejlepší, já jsem anarchista, já jsem nad tím vším". Tohle nemůžeš říkat když jsi úplný hlupák který nenávidí svého tátu, protože má lepší auto. To jsi úplný pičus, který tady může sedět s hokejistama na pivu a celou dobu si s nima bude mít co říct. A to je právě průser celé té zmrdané scény, která si ta slova bere do huby jak zákusky.

Zajíc: Bojovník je výzva, absolutní ideál. Kdybych to měl přehodnotit, tak termín bojovník nechápu jako někoho, kdo bude navenek revoluční, explozivní a bude tím kdo to tady všechno rozbije. Je to něco duchovního, prostě nechcípnout jen tak.

Prudy: Ten boj, ten věčný zápas, to je taky odpověď na tu otázku protože dnešní doba je tak složitá, každou chvilku ti dává takové kapky že si nemůžeš jednou pro vždy definovat kam chceš jít nebo čeho bys chtěl dosáhnout, protože všechno co se kolem tebe furt děje se mění tak rychle, že se ta tvoje cesta tomu musí přizpůsobit. Nemůžeš mít jednu věc za kterou se poženeš aniž by ses nedíval na ty ostatní.

Fekál: Já si nemyslím, že je to tím, co se děje kolem tebe, ale že ta cesta je především věčná. Proto ten text, je to o tom, že ti, kteří dělají z lidí otroky jsou sráči. Stačí málo, abys věděl, že je to nic, to pochopí každý blbec. Ty ale musíš jít dál, musíš pochopit, proč to tak dělají, jestli z nějakého důvodu můžou opustit, co si na základě něčeho o sobě můžou myslet. Prostě já bych doporučil všem anarchistům existencialismus.

Prudy: Fakt nedají vytyčovat cíle a řešení. Snažím se to děla tak, abych fakt reagoval, aby se to celý pořád vyvýjelo.

V písni "Dost" se zpívá: "Dost, skončila nuda, sex každej den, vydírej partnera ve jménu lásky, takhle romantika páchne semenem" nebo: "To čemu říkáte štěstí a láska, tomu zas já citové zbraně". To jsou docela odvážné slova. Co tě přivedlo k tomuhle postoji? Jestli máš holku, jak se s takovým názorem konfrontuješ ve vašem vztahu?

Fekál: Konfrontuju se drsně, také to drsné je a to co jsem napsal je srozumitelné. Já si prostě myslím, že lidi jsou zbabělí být k sobe upřímní, mít k sobe vztah ve kterém nejde o to, že jebeš s někým jiným, nebo že teď zrovna na někoho nemáš náladu nebo že bys byl nejraději rok pryč. Pro mě je fraška vztah, kde bych si našel ženskou a pak se podle toho choval protože se to tak žádá a dělá se to tak a když to tak neděláš tak seš černá ovce i mezi svými. Proto jsem tak napsal ten text, který celé tohle vyjadřuje. První o co budu usilovat je, abych mohl říct co chci a dělat co chci. Ten kterej mě má za tohle rád mě za tohle musí mít rád, protože já ho mám rád za stejnou věc.

Prudy: Zas na to čumím že nad tím lidi přemýšlí. Podle mě je tam přímě řečeno spousta věcí. Nejdeo to, kdo přijímá ve vztahu nějakou roli, třeba jen když si ezmeš lidi okolo sebe, když se s někým dají dohromady a v podstatě je to formuje. Některé věci už nedělají vůbec. Člověk se v každém vztahu mění a neříkám že je to špatný. Je alespoň vidět nějaká změna, je vidět, že se něco děje. A ono je to možná právě o těchto změnách. Některý změny jsou úplně přirozený a jsou i takové, kdy člověk vnímá změnu jako prostředek k tomu, aby se cítil dobře. Některé změny jsou spíše formální, jsou na té druhé straně, kdy tu změnu bereš jako věc, která se v téhle situaci dělá. Je to prostě o tom, proč dělat něco tak, když to můžeš dělat jinak.

Fekál: Přesně tak, já k tomu ještě něco dodám. Mezi těmi všemi svobodnými lidmi se šíří hustá xenofobie vůči mnoha věcem. Jedna z nich je, když se člověk přestane chovat podle zaběhnutých pravidel jako: "Tohle je dovolený a na to ti všichni kývnem". Znal jsem případ, kdy se nějaká aktivistka s někým vodila za ručičku a pak se dala dohromady s někým jiným tak ti lidi na ni normálně naplivali a řekli, že je vidět, že je to pěkná svině. Mě to šokovalo, já sem si pak připadal jako na vesnici, kde se lidi za tohle lynčujou. Zkrátka o takových poměrech ten text je.

Plech: Já o těchhle věcech mluvit nebudu protože to je můj život který žiju se ženou a nemám o něm chuť mluvit s někým jiným.

Zajíc: Někdy je ty texty třeba brát jako rozhovor. Je to jako kdyby ti někdo řekl nějakou hustou sodu, že třeba "Hej, víš, já si o tomhle myslím tohle". A ty se s ním buď ztotožníš a nebo ne. Pro mě je ten text drsná soda, která může být i o mně.

Na obalu kazety "Vždyť strojům tolik chutná" tvrdíte: "Tato kazeta stejně tak jako i jiná naše činnost není výrazem ztotožnění se s tím co je nazýváno scénou - spíše naopak!". Proč ten odstup?

Fekál: Je to banda!

Prudy: Protože někdo se furt snaží tu scénu definovat a přesně vymezovat. Jsou lidi, kteří říkají, že scéna je odsaď a tady končí. Jsou kapely, který udělali věci, kvůli kterým by už měly být mimo scénu a jsou kapely, který ty věci neudělali a měly by tam být taky. Je tady spousta lidí, kteří se snaží rozlišovat věci tak, jak se jim hodí a tohleto je dost subjektivní na to, aby se podle toho pojmen ovávala nějaká scéna. Jsou zaběhlý pravidla a vzorce co by si měl punker nebo anarchista dovolit a co už si dovolit nesmí a todleto je naše odpověď na to, proč my si dovolíme to, na co budeme mít náladu. Rozhodně nemáme chuť být zařazeni v nějaké čisté scéně, která nepada do odpadkového koše. My tím odpadkovým košem klidně prolítneme a uděláme do něj díru.

Plech: Pro mě osobně je scéna asi to, co dělnická třída nebo skupina Rožnovských podnikatelů.

Punková scéna ... to je teda drsné (smích)

Plech: Ano, punková scéna, protože lidi, kteří si berou do huby scénu jako takovou si stejně myslí něco jiného ale taky nemusí. Nevím, co je to scéna.

Prudy: Já se třeba divím tomu, že se lidi u vymezování toho co je správné a co je špatné ochuzujou o spoustu věcí. Já jsem si poslechl spoustu špatných věcí ale který ti toho řeknou víc než ty dobrý nebo který jsou schválený nebo který bys měl pořád poslouchat. Není dobrý jen to, co ti všichni pořád dokola doporučují jako to jediné.

Existují lidé, kteří mají své ideály, chtějí konfrontovat společnost, které něvěří. Problém je v tom, že všichni vědí co chtějí, ale nikdo neví, jak toho dosáhnout. Lidé dokážpou problém pojmenovat, ale už méně do detailů propracovat rešení. Jak jste se s tímto vypořádali v osobním životě vy?

Plech: Já si za prvé nemyslím, že všichni vědí co chtějí. Myslím, že většina z nich neví co chce ale vím jak toho dosáhnout. A navíc si myslím, že lidi nebo alespoň někteří, kteří mají svoje ideály, jimiž chtějí společnost konfrontovat, ještě nemusí být zákonitě spojeni se scénou. Takových lidí je spousta, to je všeobecné. a ptáš se, jak jsem se s tím vypořádal já? No tak dělám co umím, na co stačím a myslím si, že je málo těch, kteří by mohli být ti, kteří mi zhodnotí, jestli jsem udělal opravdu dost nebo málo. Já si myslím, že každý by měl být sám sobě soudcem a sám by si měl říct nebo zhodnotit, jestli to, co jsi udělal je všechno nebo nic. Domnívám se, že je málo těch, kteří by tě mohli soudit za to, co děláš.

Fekál: Já si myslím, že je málo těch, kteří mohou vůbec někoho soudit a to z jednoho prostého důvodu. Protože celou dobu soudí jen ty ostatní, protože nemají čas ani chvilku pro sebe, nebo spíš odvahu. Já jsem na tom, co se tohoto týče hodně špatně, soudím docela rád, ale myslím, že soudít také sám sebe, na moje poměry docela krutě, i když o tom nemůže nikdo nic vědět, ale stojí mě to hromady síly. A když se mě někdo zeptá: "A co jako děláš?" tak mám fakt odpovědět, že bojuju, že zápasím. Nevím co jiného bych měl dělat.

Když vidím hrát Co-ca na koncertě, leckdy si rýpne slovem do publika, aby poté zesměšnila i sebe samu. Není to určitý druh alibismu? Co cítíte v takových okamžicích?

Fekál: Podívej se, rýpnem slovem ... já ne, že si rýpnu, já jsem drzej jako opice. Já prostě nemám na výběr. V tomhle ohledu jsem svině, ale i sám na sebe. Když řeknu, že jsem zmetek, tak to není žádná fráze. Já se cítím jako šmejd, takže nemám důvod myslet si o těch druhých že nejsou. To je moje obrovská slabost a chyba.

Plech: Já k tomu moc neřeknu, protože mám na koncertě co dělat za bubny. Je to fakt těžká dřina. A navíc polovině z toh, co Fekál říká vůbec nerozumím, protože bedny jsou otočený na opačnou stranu. Můžu si jenom domýšlet.

Zajíc: Já si myslím, že to, co se na pódiu děje je prostě aktuální stav. Všechno to ber jako rozhovor, jako průvodní jev toho, když se bavíš o různých souvislostech. Ty se prostě snažíš s těma lidma promlouvat. tohle je náš způsob, jakým se s lidma snažíme bavit narozdíl od kapel, který jedou podle zaběhlýho schématu. My se s těma lidma bavit chceme a děláme to takhle. Horší je, když si to někteří z nich vyloží docela špatně.

Fekál: Ale jo, my jsme sprostí, já jsem vulgární jako prase. Jednou mi lidi řekli, že se to nedá poslouchat, že už je to prostě moc. A já jsem jim na to řekl, protože mě nic lepšího nenapadlo, že jestli jsou nepřipravená dospívající mládež, tak ať na ty vystoupení nechodí.

Má vůbec nespokojená menšina právo měnit společnost, která spokojené většině vyhovuje. Mluvím víceméně o systémových změnách.

Fekál: Nemá!

Prudy: Já to nechám na těch menšinách, já si budu měnit co budu chtít. To říkám za sebe jako za menšinu.

Václav: Nehodláš tedy měnit něco pro všechny lidi?

Prudy: Já si měním, co si měnit chci. To mi úplně stačí, protože to, co nechci změnit, to prostě neměním.

Fekál: Já mám k tomu hodně co říct. Nemá, a to z jednoho prostého důvodu. Protože nevím, kdo by měl mít nárok měnit vůči své představě ten zbytek.

Václav: O tohle se snaží třeba revoluční anarchisté.

Fekál: Samozřejmě, ty se snaží vůbec o spoustu hloupostí, jako třeba přibližovat se lidem tím, že budeš žrát maso. Podle mě je to dost nevyzrálý názor, když si někdo o sobě myslí, že "Jo, já už sem na to přišel, když vybijem všechny ty, kteří nosí červenou čepici, tak to tady bude o něco férovější". Pokud se někdo dostane na tuhletu úroveň, tak by toho měl nechat, tohle je o ničem.

Plech: Já si myslím, že menšina, ať v rámci systému, společnosti, nebo enšina jako národnosti by vždycky měla mít, když né právo, tak aspoň možnost říct, co si myslí. Ale jestliže jsou lidé v krunýři té menšiny uzavřeny, pak si myslím, že není důvod uplatňovat jejich názory na celou společnost, protože kterýkoliv člověk, kterého potkáš na ulici, má svůj názor absolutně jiný. Myslím, že je hodně od věci někoho přesvědčovat, ať už revoluční cestou jako revoluční anarchisté, nebo čímkoliv jiným, aby se dal na tu tvoji cestu, protože jen ta je správná.

Fekál: Protože jediná věc, která je hodná změny seš ty sám. To je jediný co můžeš udělat. Já přece nepůjdu a neřeknu, že celej svět je sračka, i když to dělávám, kór když se dobře napiju, ale tohle přece není žádné východisko. Já to musím přijmout. Já budu žrát telecí, které týrali, ale budu ho muset umět přijmout. Nejde o to říct, to nechci, to nenávidím, odmítnout to. To je pičovina. Ty se musíš naučit přijmout ty sračky, musíš se naučit s tím vycházet, odpustit sám sobě a všem ostatním. Já vím, že to zní skoro nábožensky, ale je to prostě tak. Ten kdo má zášť vůči někomu, tak ji má především vůči sobě.

CO-CA

PO Box 153, pošta 1

Rožnov p. R.

756 61