POLEMIC - SKAndální odhalení

(Jan Ernest)

Čas od času se na tuzemských pódiích objevuje jedna velezajímavá slovenská sebranka a kdykoli ji vidím, volám po prohloubení česko-slovenské vzájemnosti. Říká si POLEMIC, hraje ska a bez výjimky za sebou zanechává roztančené kluby a pohodovou atmosféru. V minulém roce se jí podařilo proniknout až do svrchních pater slovenské pop music, v českých médiích se však zatím objevuje více než sporadicky. V Rock Reportu kdysi Jirka Hofreitr prověřoval jeden jejich dávný demosnímek - a dál už (alespoň na našich stránkách) nic. I to byl důvod, proč jsem za Polemic vyrazil s diktafonem do pražského Lucerna Music Baru, kde předskakovali britským Selecter. Před mikrofon zasedli oba zpívající kytaristé, Branislav Bejzo a Marek Határ.

Většina českých čtenářů asi Polemic znát nebude. Můžete ve stručnosti shrnout dosavadní dráhu kapely?

BEJZO: Teď v dubnu jsme oslavili 12. výroční vzniku. Za tu dobu jsme byli nuceni projít různými personálními změnami a protože jsme začínali hrát už na střední škole, rostli jsme i hudebně. Ty začátky byly úplně směšné - zkoušeli jsme v garáži na rádiích našich babiček...
MAREK: Přelomový pro nás byl rok 1994, kdy se obsazení skupiny ustálilo. Natočili jsme singl Baba ryba, který se dostal i na mezinárodní kompilaci kapel  z celého světa. Ta písnička se začala hrát i ve slovenských rádiích a najednou jsme se dostali i k lidem, kteří klubovou ska a reggae scénu příliš neznají.
BEJZO:  To byl počátek toho, kdy jsme se začali snažit dostat se s naší muzikou někam dál a ne jen hrát po klubech.  Cítili jsme, že by nebylo od věci, aby v tomto regionu konečně vyšlo nějaké ska cédéčko. Problém ale byl přesvědčit vydavatele, aby vůbec o něčem takovém začali alespoň uvažovat, takže trvalo ještě další tři roky, než jsme se dostali k naší první desce, kterou jsme si museli doslova vyboxovat.  Sehnali jsme peníze na studio a s hotovým materiálem jsme začali obcházet vydavatelství, kde přesto, že dostávali do rukou hotový produkt, který stačilo poslat jen do výroby, neměli příliš velký zájem. Zajímavé je, že teď jsme v takové situaci, že ti samí lidé, kteří nás kdysi odmítali, náš přemlouvají, abychom šli právě k nim.

Je tahle popularita důsledkem toho, že by ska mělo na Slovensku lepší podhoubí než v Čechách?

MAREK: To je trochu problém. Ti lidé ani neví, že hrajeme ska, pro ně to jsou prostě písničky. Ska scéna na Slovensku je vlastně mnohem horší než v Čechách, protože tady v Praze jsou lidé s touhle hudbou obeznámeni víc, jezdí sem kvalitní kapely z okolních států, dnes jsou tu dokonce Selecter...
BEJZO: Není to nějaká vážná scéna. I když na Slovensku má tento druh hudby nějakou tradici, protože počátkem 80. let v rámci nové vlny působilo v Bratislavě několik kapel, které hrály víceméně ska. Díky nim jsme začali i my. Tehdy se ale vůbec nevědělo, jak tahle muzika vznikla, že ska pochází z Jamajky. My sami jsme to zjistili, až když se nám po revoluci v devadesátém roce podařilo vyjet do Vídně. Do té doby jsme měli za to, že ska se objevilo až v Británii v rámci nové vlny.

Pokud vím, tak před nahráváním druhé desky část kapely na Jamajce pobývala.

BEJZO: Načerpali jsme tam určité inspirace a spíš jsme nasáli tu atmosféru, kterou se potom podařilo přetavit do kapely. Přímo jsme tam neskládali, písničky vznikly až ex post.
MAREK: Přímý důsledek toho jamajského vlivu je písnička Yahman, která je zaranžovaná podle toho dancehallového stylu, který se na Jamajce hodně hraje. Reggae tam patří ke klasice, ska, to už je úplná klasika.
BEJZO: Ska je evergreen, reggae už spíš doznívá a dancehall, to je muzika, kterou slyšíš všude v autobusech, na ulici v těch soundsystémech.

Baví vás americké neoswingové kapely?

MAREK: Je to velmi inspirativní. Teď jsme nahráli s českou Laurou jeden singl, který se jmenuje Gangster Ska, a to je udělané vysloveně v tomhle duchu. Samozřejmě to neznamená, že stejná bude celá deska, ale je tam takový náznak. Uvidíme, co bude dál.