DR. RING-DING

- Jam Down in Němetska

(Honza Vedral)

"I když má hlas dvoumetrového černého rastafariána, vypadá spíš jako dvoutunový německý sedlák," snažil jsem se vám v minulém čísle obrazně přiblížit Richieho Seniora - raggamuffinového interpreta, co si nechá říkat Dr.Ring-Ding. I když jeho nahrávky u nás seženete jenom v několika obchodech, je zjevně nejvýznamnějším raggamuffinistou široko daleko. Respektuje hudebníky a nezáleží mu na tom, jestli hrají country, nebo jsou Karel Gott. Kdybyste ho chtěli popsat jedním slovem, asi byste o něm řekli, že je řízek. A měli byste pravdu. S Richiem je totiž legrace. Když jsme se znali pět minut, zval mě k sobě do sprchy, po hodině mi vyprávěl o Praze, pak zase o Jamajce. A když jsme o sobě věděli víc než šest hodin, zrovna na pódiu ukazoval, jak vypadá koncetrovaná pohoda. Konečně jsem pochopil, proč ve svém novém singlu zpívá o horečce. Hudba, kterou spolu se svou skupinou The Senior Allstars chrlí do lidí, totiž vážně zvedá tělesnou teplotu. A věřte, že kdyby každá chřipka probíhala podle receptu Dr. Ring-Dinga, výrobci Aspirinu a Paralenu by zjevně chcípli hladem. Protože nic příjemnějšího, než je tahle hudební nemoc, jen tak nezažijete.

Jak to přijde, že jste najednou - někde uprostřed Evropy - začal dělat raggamuffin?

Tuhle hudbu jsem měl vždycky rád. S první El Bosso & Die Ping Pongs jsme začali hrát na druhou dobu, a tak jsem postupně začal rozlišovat různé žánry v rámci toho, co někteří nazývají prostě reggae - rock steady, dub, ska a taky raggamuffin. Byla jenom otázka času, kdy se tomu začnu věnovat naplno.

Vaše cédéčka tu nejsou v běžné distribuci, lidi o vás vlastně nic nevědí, proto se zeptám hodně prostě: Co je vlastně Dr. Ring-Ding?

Hlavně láska k hudbě. Hrajeme jamajskou verzi ska, protože umí rozhýbat. Na první desce to bylo spíš ska, teď na čtvrté Big Up! jdeme více do reggae. A živá vystoupení jsou zase odlišná. Hrajeme vlastní věci a kombinujeme je s covery. Tak jak se nám to líbí.

Vím, že jste hostoval třeba u crossoverových H-Blockx - s čím vším jde podle vás raggamuffin kombinovat?

Myslím, že hudba je dobrá, když se dobře udělá. Strašně rád říkám, že neexistuje špatná hudba, jen špatní hudebníci. Samozřejmě že když se vám něco nelíbí, je to v pořádku, prostě to není váš styl. Na druhou stranu - spousta věcí funguje dohromady. Vždyť právě díky tomu je tu všechna ta hudba, co nás teď obklopuje. Myslím to nějak takhle: Kdyby neexistovala karibská hudba, jižanské blues a jazz, nebylo by ska, kdyby nebylo ska, nebylo by reggae a raggamuffin. Když vezmete různé směry a spojíte je, může vzniknout něco zajímavého, jako třeba moje práce s H-Blockx. Spousta věcí takhle může fungovat. Lidi třeba rapují přes heavymetalové riffy, jako Body Count. Nemusí se vám to líbit, ale je to něco nového, něco zvláštního. A jde to svou cestou.

A co třeba country?

Já miluju country! Dneska jsem před zvukovou zkouškou poslouchal Willieho Nelsona! Je skvělej, skvělej muzikant. Myslím, že lidi by to měli respektovat. Ale fakt je, že se vám může líbit hudba, ale už ne její fanoušci. Byl jsem se třeba podívat na koncertě Willieho Nelsona v Düsseldorfu a strašně se mi líbilo, jak hrál, ale zároveň jsem měl hrůzu z lidí, co na něj přišli. Mám na mysli takové ty s kovbojskými klobouky na hlavě a podobně. Oni nerozlišují mezi Williem Nelsonem, Randym Travisem, Johnnym Cashem a nějakými pochybnými německými kotlíkáři, kteří hrají tzv. šlágry. To je hodně laciná hudba pro masy smíchaná s některými postupy country. Jako když Laid Back udělali coververzi Sunshine reggae - to bylo pop využívající reggae postupy. Ale v žádném případě to nebylo reggae.

Proč vlastně zpíváte anglicky?

Jinak to neumím. K hudbě, co děláme, se to hodí nejvíc, a já chci, aby to tak zůstalo. Ten jazyk strašně miluju a strašně rád ho používám. Dřív jsem samozřejmě natočil několik věcí v němčině, ale teď jdeme spíš do Jamajky a k té prostě patří angličtina a patois. I když například na nové desce máme v jedné skladbě tři jazyky - němčinu, francouzštinu a angličtinu. Ale to je proto, že jsem napůl Němec a napůl Francouz.

Tak proto jste Richard?

Ano, rodiče chtěli, aby se v různých jazycích neměnil pravopis toho jména. Platilo to i pro mou sestru a bratra. Taky mají jména, která se píšou stejně francouzsky a německy.

Když jste na pódiu, víte, co bude zpívat, nebo improvizujete?

Většina věcí ve skladbách je napevno, ale někdy tam spontánně cpu věci, které mě zaujmou na publiku. Občas to nechápe ani kapela, ale je to v pohodě. Když hrajeme skladbu třeba posté, malá změna ji udělá zajímavější.

Zpíváte, děláte raggamuffin, hrajete na trombon - co z toho je pro vás nejdůležitější?

Sám sebe vidím spíš jako baviče, ne jako interpreta, zpěváka nebo hráče na trombon. Rád dávám důraz na tu složku vystoupení, která se týká dělání show a komunikace s lidmi.

Takže vaše hudba má být spíš zábavná než...ne, to je hloupá otázka...

Chcete se zeptat, jestli máme nějaké poselství?

Asi.

Myslím, že ano, ale rozhodně nechceme používat hudbu k nátlaku. Říkat: Hlasujte pro tohle a hlasujte pro tamto. Naše poselství je: Užívejte si! Jde nám o jednotu a porozumění - proti násilí a proti rasismu, proti nenávisti. Ale pořád je v tom, co děláme, hodně důležitá i zábavná složka.

Zkoušel jste někdy spočítat, kolik slov vyslovíte za minutu?

To nevím - záleží na tom, jak dlouhá ta slova jsou. Na tohle já moc nedám, nevyhrál jsem žádnou cenu za rychlost jako Daddy Freddy.

A nechtěl byste nějakou?

Ani ne. Daddyho Freddyho mám samozřejmě rád, ale stejně tak mám rád i starší věci. S The Senior Allstars to spíš všechno kombinujeme dohromady. Hrajeme spoustu stylů, ale vždycky je v tom Jamajka. Nechceme se plést do věcí, jako je hard rock nebo funk. Nikdy bychom naši hudbu nemixovali s tím, s čím by ji nemixovali na Jamajce. Na novém albu jsme udělali coververzi Move on up od Curtise Mayfielda, proto Mayfield byl na Jamajce vždycky strašně populární. Spousta jeho skladeb byla předělána do reggae nebo ska. A tak jsme to zkusili i my. Ale nezní to, jako když hrají Mayfielda na Jamajce, zní to prostě tak, že ho hraje Dr. Ring-Ding & The Senior Allstars.

Takže se snažíte držet kořenů?

To úplně ne. Třeba dáváme dohromady ska rytmus a toasting, což se na Jamajce nedělalo. Něco je prostě čisté jamajské ska model 1964 a něco zase dancehall reggae, které se hraje teď. A někdy to zkrátka všechno zmixujeme.

Co vlastně dělá taková raggamuffinová kapela na cestě?

To záleží, v čem jedeme. Když máme autobus, je těch možností víc. Hlavně tam můžeme v klidu spát a další den se probudit v novém městě, jít se projít a tak. Je strašná škoda, že zase neuvidím nic z Prahy. Jsem tu už podruhé a opět nemám čas. Slyšel jsem, že Praha je tak krásné město a všechno, co z ní uvidím, je tenhle park, kde děláme rozhovor. Vlastně ji znám jenom z té spousty filmů, co se tu točily. Protože když někde měla být stará Vídeň, točili to v Praze. Jo, a taky Karel Gott je z Prahy.

Vy ho znáte?

Je to dobrý zpěvák a v Německu je strašně populární.

Tady taky, tatínek mojí přítelkyně ho má na hrníčku.

Vážně? To je legrační. Stává se, že tihle zpěváci jsou ve své vlastní zemi neznámí. Myslel jsem si, že to je případ Karla Gotta - že ho tu nikdo nezná, že tak strašně populární je jen v Německu. Něco jako David Hasselhof - před deseti lety byl v Německu strašná hvězda a v Americe ho nikdo neznal. Co se týče Karla Gotta, běžel u nás takový seriál pro děti - Biene Maja - a Karel Gott zpíval titulní melodii, takže ho tam zná každý, protože na Maju se dívali úplně všichni.

Ona existuje i česká verze...

A zpívá tam taky?

No jasně!

Tak to je skvělé. In einem unbekannten Land. Vor gar nicht all' zu langer Zeit. War eine Biene sehr bekannt. Von der Sprach alles weit und breit. Und diese Biene die ich meine nennt sich Maja. Kleine freche schlaue Biene Maja...