CONFLICT - punk ve světě postojů

(Alex Švamberk)

Conflict, skupina vedená zpěvákem Collinem Jerwoodem, která se představila na začátku května v pražském Paláci Akropolis, patří spolu se svými velkými vzory Crass k nejvýznamnějším představitelům britského politického punku osmdesátých let. Skupina, stojící mimo oficiální struktury, se nikdy netajila svými vyhraněnými názory, podporovala pacifistické hnutí, bojovala proti rasismu i za práva zvířat. Kvůl svým nekompromisním postojům měla neustálé potíže s policí.

Jaké to je, být tak dlouho punkem?

Dobrý, dokonce se nyní cítím lépe. Duch je lepší než v naších začátcích, kdy každý chtěl být punk, protože bylo správné být punk. My ale představujeme punk ve světě názorů, a ne svou image. Dokonce se ani nepovažujeme za čistě punkovou kapelu. Jenom já jsem punker, zatímco pro ostatní nebyli Sex Pistols zas tak důležití. Pro mě to byla první kapela, na kterou jsem chtěl jít - později jsem následoval The Clash a Crass. Naopak reggae, které miluje Kerry, mě moc neovlivnilo, i když mám rád jeho sound.

Máte stále problémy s policií?

Zatímco dříve to bylo hrozné, teď už je nemáme. Nechávají nás na pokoji a my si užíváme, že nás ingorují. Lidé dnes více chodí na demonstrace, zatímco dříve chodili spíše na koncerty.

Neznamená to, že pro moc už nejste tak důležití?

Trochu možná, ale především mají větší rybu, kterou chtějí upéci - teroristy.

Jak se vám daří udržet si energii?

Když jsme teď zase začali hrát, uvažovali jsme, jestli se nám to povede. Domníval jsem se, že vztek nás do toho zase dostane. Proto před začátkem koncertu promítáme záběry, na kterých je všechno od globalizace až po problematiku práv zvířat.

Myslíte si, že nějaká kapela může vůbec něco změnit ve světě ovládaném nadnárodními monopoly?

Jde o to, že kapela pořád může k některým problémům připoutat pozornost. Možnosti sice má malé, ale i s nimi může věci o malinko zlepšit.

Povedlo se to v něčem i vám?

Napomohli jsme rozšíření pacifistického hnutí, o kterém  pořád hodně lidí nevědělo, a to i přesto, že sami nejsme pacifisté.

Považujete to za svůj největší úspěch?

Ne, nade vše si cením, že jsme neměli jen špatné mínění o špatných věcech, ale že jsme se postavili na vlastní nohy a dělali si všechno sami, což nám zachovalo nezávislost. Považuji to dokonce za důležitější než to, že jsme dávali dohromady různé lidi.

A co boje za práva zvířat a proti rasismu? Ty nebyly tak podstatné?

Jsou pro mě též dost důležité, i když já jsem především zainteresován v boji za osvobození zvířat: zvířata sama pro sebe udělat nic nemohou, jsou odkázána na lidi, kteří se o ně moc nestarají. Rasismus představuje také významný problém, který nezmizel a rozhodně se s ním musí něco udělat, jenže se v něm angažuje více lidí.

Uvažujete, že byste ještě vydali nové album?

Děláme na něm, vyjít by mělo v červenci. Materiál bude hodně podobný tomu, co jsme dělali dřív, jen bude o něco tvrdší.