DO ŘADY! - Amnestie

Album Amnestie Do řady! natočili už v roce 1995 a mělo jít o následovníka debutu "Join the army?!". Nenašli však pro něj vydavatele, a tak se mezi lidmi rozšířilo jen prostřednictvím demokazet. Ale možná je to tak dobře, protože by to kapele tenkrát mohlo spíš ublížit (dnes lze Amnestii brát jako určitý historický artefakt a být na ni shovívavější). Avšak ne proto, že by deska obsahovala blbé písně. Problém je někde jinde. Tenhle materiál Do řady! nahráli během pouhých dvou dnů, navíc nikoliv v profesionálním studiu, a na výsledku je to bohužel setsakra znát. Po zvukové stránce je Amnestie velice průměrný, nebo spíš podprůměrný demosnímek, který do značné míry postrádá potřebnou agresivitu (navíc z nahrávky nepříjemně trčí podivně sejmuté bicí). A to je hodně škoda. Proč? Protože jinak zde Do řady! svoji vůbec ne špatnou prvotinu ve většině ohledů překonali. Počínaje osobitým hudebním přístupem, díky němuž se vlastně celý obsah alba - snad vyjma letité skladby Nemám rád konzervy, vyňaté ještě z repertoáru V3S neboli předchůdců Do řady! - nese v duchu netradičního, poměrně členitého až komplikovaného punkrocku, a nelítostně sociálně-kritickými texty konče. Ty srší jízlivostí, sarkasmem a místy až cynismem a vzdor své otevřenosti a naturální syrovosti v nejmenším nepůsobí trapně či naivně, jak tomu u punkýšú často bývá. Troufám si dokonce tvrdit, že jde spíš o specifický druhu poezie s občasnými podivuhodnými pochmurnými metaforami a zneklidňujícími obrazy než o písňové texty v klasickém smyslu. I s drsnými a naštvanými výrazy či s vulgaritami se musí umět zacházet...Vážně by mě zajímalo, jak by tahle deska vypadala, být natočená v adekvátních podmínkách. Jsem přesvědčen, že bych přihodil možná i dvě hvězdičky navrch.

Petr Korál