JAKSI TAKSI

(Rober Lahoda)

Hravost doslova číší z očí tří rozverných chlapců, kteří se asi před pěti lety chopili kytar a dalších podivných nástrojů, aby obveselili rockové publikum. Původně spolužáci z gymnázia Zatlanka se rozhodli navázat na několik století starou tradici svých předků a obnovili v roce 1992 skupinu Jaksi Taksi.

Předkové

Kořeny skupiny prý sahají až kamsi do středověku, kdy jejich předci rádi zpívali a troufli si zpívat i před starším publikem. Protože zpěv připomínal spíš řev, někteří diváci po nich vrhali různé předměty a jeden z přítomných vyslovil památný soud: "Je to celý takový jaksi taksi." Aspoň tolik říkají dobové prameny.

Lidé přicházejí a odcházejí

Ale zpátky do současnosti. Od obnovení skupiny do dnešních dnů se její sestava průběžně měnila a členové přicházeli a odcházeli. A tak se ve skupině vyskytovala jména jako Mr. Žantovský, Baty, Bharata, Lozzy, Peyrak, Čus Rheák, Veronika. Nejčastěji ale skupinu tvořili tři lidé, a do tříčlenné   podoby také vykrystalizovala sestava současná: Mr. Žantovský (nepřál si, aby bylo uvedeno jeho skutečné křesní jméno) - hlasitý nejmelodičtější zpěv, kytara, Ondřej - dunivá baskytara, zpěv, Lozzy (Aleš) - nejmelodičtější řev, bicí.

Punk-rock-pop

Tři různé hudební styly, ale dá-li se mezi ně pomlčka, jde přesně o krabičku (pokud má někdo tu potřebu), ve které se nachází celá produkce Jaksi Taksi. Hrají přímočaře, občas v ostřejším tempu, ale jindy zase zbytečně rozvláčně. A pravě v pomalých písničkách, kterých je na můj vkus zbytečně moc, až na výjimky netkví jejich síla. Svým způsobem se tak shoduji s názorem basáka Ondry: "Chci tvrdě, a voni pomalu." Na svém kontě mají zatím dva demosnímky - oranžový "Málo krve" a žlutý "Trocha rachotu z březského   kutlochu". Na přelomu dubna a května jim mělo vyjít první CD, ale skupina si zatím přeje, aby vše kolem nějak zůstalo zahaleno tajemstvím.

Oranžové a žluté

Oranžové demo Málo krve se vyznačuje překvapivě dobrým zvukem a solidními muzikantskými výkony. V textech Jaksi Taksi napadají všechny lidské nešvary a působí jako mladí rozhněvaní muži. Píseň "Bezproblémoví" by se například mohla stát úspěšnou hymnou všech mladých lidí, kteří se dostali do prvního konfliktu s rodičovskou autoritou. Celé demo má ale hodně pochmurnou atmosféru a chybí mu trocha odlehčení. Naopak žluté demo sice po hudební stránce slyšitelně pokulhává, leč je spontánnější, veselejší a živější. Horší kvalita je způsobena patrně tím, že je poskládáno z různých nahrávek, které byly pořízeny ve zkušebně a na koncertech skupiny v průběhu několik let. Kluci ho chápou spíš jako dokument o skupině a poděkování všem, kteří kdy měli s Jaksi Taksi cosi společného.

Kontakt s publikem

"Nejde o to zahrát něco hudebně dokonale, ale důležitý je, aby to bylo textově upřímný, aby se vytvořila na koncertě správná atmosféra a abychom navázali s publikem dobrej kontakt", říká bubeník Aleš. A právě v navození koncertní pohodičky je velká síla skupiny. Jak to výstižně okomentoval jeden člen spřízněné kapely: "Už zase žvaněj a nehrajou". Velkou zbraní skupiny jsou i parodie, kterými své produkce rádi ozvlášťnují. Například na jejich oblíbenou Znouzectnost a jejich píseň "Hoří", na píseň "Hodinový hotel" od Mňágy a Žďorp nebo na skupinu Oceán.

Pár slov závěrem

Aleš nejradši poslouchá Debustrol, Zónu A, Znouzectnost a Totální nasazení, Ondřej Bad Religion, Offspring nebo Lucii a Mr. Žantovský zase arabskou etnickou muziku a velryby. Všichni ale ze všeho nejvíc milujou ticho...Skupina Jaksi Taksi patří bezesporu k oživení pražské rockové scény (občas vyrážejí i mimo metropoli - Slaný, Plzeň, České Budějovice, Ostrava, Pardubice apod.). Sice jim ještě schází troška toho muzikantského umu a výraznější zpěv, ale to časem přijde samo. Spolu s Totálním nasazením a Trabandem chtějí vytvořit jakési trojbratrství, a proto většinu koncertů hrají spolu.