JOEY RAMONE - Gabba doheykal

(Jan Petričko)

Dva dny před smrtí mu volal Bono. "Skoro nekomunikoval, tak jsem mu řekl pár povzbuzujících vět a radši zavěsil. A za pár hodin mi volá jeho brácha, že Joey umřel." Zpěvák JOEY RAMONE (vl. jm. Jeffrey Hyman, nar. 19. května 1951 v newyorském Queens, někdy se uvádí i rok 1952), tahoun amerických protopunks Ramones, vydechl naposledy krátce po poledni 16. dubna v newyorské presbyterianské nemocnici. Rakovina. I všemožnými větry a větráky ošlehaní punkeři jsou proti ní takhle malí. No future.

Imageneration

Vysoká štíhlá postava, tmavé brýle, černě obarvené vlasy střihu dívčích účesů 60. let  - Joey Ramone byl nepřehlédnutelný i v tak frackovitém ansámblu, který nabízel jen samé provokativně výrazné kukuče. "Zvykli jsme si přemýšlet a psát o punku jako o výhradně britské záležitosti, ale kde by byl bez amerických kapel Stooges, New York Dollz, Dead Kennedys či Ramones?" , položil druhdy řečnickou otázku jeden anglický publicista.

Kapelu dal Joey (zpočátku hrál i na bicí) dohromady v březnu 1974 s basistou Ritchiem Sternem (toho záhy střídá Douhlas 'Dee Dee' Coldin), bubeníkem Tommym Erdélyim a kytaristou Johnnym Cummingsem. Domovskou scénou se jim nemohla stát jiná prostora než kultovní klub CBGB, po jehož stěnách steklo ve formě potu nemálo krůpějí hudební historie. Záhy se prajednoduché odrhovačky Blitzkrieg Bop, Leave home či Sheena is a punk rocker v tří a méně akordovém postupu staly hymnami celé narůstající punkrockové scény. Neméně zajímavý je i původ jména Ramones. Pseudonym Ramon používal sám Paul McCartney v jednom údobí Beatles, jako své koncertní přízvisko. Během následných dvou dekád vydali Ramones na dvacítku studiových či live alb, realizace jen málokterého z nich zabrala víc než pár hodin. To poslední v roce 1995 a o jejich neutuchající oblibě a potenciálu svědčí fakt, že právě album Adios Amigos je považováno za jedno z nejvydařenějších za celou dobu existence souboru. O rok později se po turné definitivně rozpadli, když poslední společné vystoupení podnikli v Los Angeles 6. srpna 1996. Někteří zanechali muziky, někteří (například Dee Dee) to zkusili na vlastních nohách. Joey už byl dosti nemocný.

Chce to změnu

Ramones byli tou pravou osinou v zadku popové aristokracie 60. let, "vezoucí se v přepychu svého kokainově kaviárového autpilota", jak trefně napsal Melody Maker už v roce 1975, kdy Evropa s překvapením zaregistrovala, že ze země laskavého country a bluegrassu vyhřezává cosi velmi syrového a naturálního. "Rock'n'roll - to je padesát procent písničky a padesát procent image," říkával Joey. Té nezůstávala kapela nic dlužná. Černá kůže, potištěná trika, tupírované účesy, to všechno přimícháno k image bikerů 50. let a garážové módy o dekádu později s jemným ostnem stylizované miltantnosti, jinak je ve Forrest Hills nikdo nespatřil. A samozřejmě jejich válečný pokřik "gabba, gabba hey!" . "V šatně jsme vždycky měli velké zrcadlo," vzpomínal ještě za svého života Joey, "dívej se přímo do něj, na sebe, C.J., říkal jsem. Nezírej na Marka ani na mě, čum dopředu. Když půjdu na pódiu dopředu, pojď taky, pověs si basu nízko k pasu, roztáhni nohy. Dívej se dopředu a hraj dopředu!" Ramones nehráli pro sebe, hráli pro svůj lid. Jak patetické? U punkových proletářů je patos striktně cizím slovem. Ramones si navíc jasně uvědomili, že návštěvníci jejich koncertů a posluchači jejich desek nehledají v jejich případě hloubku a filozofický rozměr, který nacházejí třeba u Patti Smith či Boba Dylana. Při Ramones se mohli vyřvat a vzít za ramona, teda za ramena... Přitom Joey vyrůstal na Beatles, Rolling Stones, The Kinks a Beach Boys. Ve třinácti ho nadchl Keith Moon z The Who a začal hrát na bicí v partičce Sniper, kde také poprvé zpíval a zkoušel napsat píseň. "Často jsem býval sám. Rodiče se rozvedli, když mi bylo deset. Muzika byla má záchrana - tranzistorové rádio a všechny ty skvělé rock'n'rollové pořady. Když jsme o několik let později dali Ramones dohromady, bylo to v prvé řadě proto, že všechny kapely, které jsme milovali, zmizely a nahradily je příšerný sračky."

V textu skladby End of century ze stejnojmenného alba z roku 1980 je ono motto zkoncentrováno do následujícího lapidárního trojverší: "Potřebujeme změnu a to rychle / Předtím než rock'n'roll nadobro zradí svou minulost /  Protože mi už zní  na jedno brdo..."

P.S.

Ještě v minulém roce začal Joey (spolu s některými svými bývalými kumpány) pracovat na svém sólovém albu a s přítelem-producentem Danielem Reyem rozpracoval pět písniček, k něčemu víc se, bohužel, již nedostal. "Byl naprostý originál," řekl Rey posléze v MTV News, "každý, kdo ho poznal, nebo o něm alespoň slyšel, ho miloval. Neustále křísil ten pravý duch rock'n'rollu a dělal to s neskonalou vášní.' Joey Ramone byl pohřben v Hillside Cemettery v newjerseyském Woodhurstu. Koncertní tryzna z účasti mnoha přátel-muzikantů proběhla v CBGB 19. května v den, kdy by mu bylo přesně padesát...