KEMURI - 77 days

Tak copak tady máme novýho...Ňákej metal, to bude zas nejspíš chropot...a tohle? Podle obalu to může bejt cokoli, ale nejspíš asi nějakej punk nebo alternativa. Jenže u Roadrunneru?! Tak to si budeme muset pustit. Asi fakt punk...hele, saxík! Dyť to pomalu zní jak Reel Big Fish! Není někde nablízku Diestler? Ne? Bezva, honem pěkně k páníčkovi. Japak je to dlouhý...No super, to se vejde na druhou stranu k Dog Eat Dog. Co si jen pustit na cestu domů...Chtělo by to něco veselejšího, těch kováren už mám plný zuby. Jo, ty Kemuri! To je taky název..."The color of my skin/doesn't really define me"...hm, maj nějaký angažovaný texty. Ale odsejpá jim to pěkně. Kde se jen tahle muzika toulala celej můj život? Taková pohodička, nakažlivá...každej by měl nafasovat walkmana s rádiem a pevně naladěnou stanicí - mohla by se jmenovat třeba Skanice. To by ty Čechy snad konečně rozskankovalo! No, zatím to vypadá na fakt vyrovnanou desku. Co je ale tohle? Snad ne svahilština? A jo, přece k tomu byla i nějaká bioška - kdepak ji máme...Fumio Ita Noriaki! Tsuda Shoji Hiraya! Pánové jsou Japonci! Tak to mě teda fakt nenapadlo. "77 dní strávili v USA koncertováním a nahráváním. Dlouho očekávané druhé album vás potěší pořádnou porcí pozitivní energie." Už se stalo. Japonština dobrá, ale jen tak pro zpestření. Dvě skladby? Přesně tak akorát. A vůbec, pustím si to na dobrou noc ještě z kompaktu. Tak se mi to fakt nezdálo - tihle hoši teda základy ska, reggae a punku zvládli na jedničku s hvězdičkou - koneckonců, voni v těch krajích dycky bejvali učenliví. Žádná revoluce ani invaze z toho nebude, ale když se zase ozvou, budu rád. Třeba přijedou na velbloudech...Na kovárnu - na kovárně je dobře. Ta bába ale byla tvrdá jak houžev...Musim bejt pozitivní, Svahilci...Skafandry...Velbloudi...

Marek Kukla