ANKETA
Jednoduchá otázka: "Punk rock v Československu před rokem 1989" - co se ti při těchto slovech vybaví a jakou roli hraje punk rock ve tvým životě dnes?
Petr Růžička (manažer F.P.B., ŠANOVA I
atd.)
Punkáčem jsem od roku '78, strašný jak už je to
dávno. Donedávna to byla skoro z 80% radost, dneska je to jenom senilní vzpomínka,
protože dneska je všechno jinak a jinde. Radostí zůstává, že se tady stále rodí
mladí, a že tady není punk úplně dead, narozdíl od Anglie, kde je záležitostí
starců a přestárlých mladíků. Tady jsou stále na koncertech vidět 15-16 let
staří teens, co jsou základem punku. Snad je to tou sračkou, která tady trvá od
komoušů nebo jsme jiný než západní generace. Mrzí mě roztříštění celého
hnutí na pravou a levou stranu, kde náckové a anarchisti jsou stejně nesnášenlivý a
mají hodně společného. Netoleranci a lež a papouškovat názor jiných až do
zblbnutí - to Goebbelsovské, že stokrát opakovaná lež se stane pravdou, tady funguje
docela dobře. Je tady ale spousta slušných punků, co si dělají svoje a nenachází
všude pochopení a těm já fandím. Dneska, tak jako před dvaceti lety, mě jde hlavně
o muziku a to ostatní jsou jenom kecy.
Jyřýček (N.V.Ú.)
Vybaví se mi hlavně čas, kdy všichni drželi po
kupě o hodně víc než dnes, punkeři, máničky, skíni, prostě všichni měli jen
jednoho nepřítele. Ne jako dnes, kdy každý hnutí je roztříštěno do dalších
sekcí, který se mezi sebou nenáviděj a tepou. Z toho mi je popravdě řečeno na
blití. Vždyť máme jeden život, proč si ho ještě takhle komplikovat a selektovat a
mezi sebou zbytečně rozsévat nenávist jenom proto, že někdo má trochu odlišný
názor. Stejně nám v podstatě jde o stejnou společnou věc. Boj proti všem
byrokratům a vládním mamonářům, kteří nám donekonečna ztrpčují život.
Taky se mi vybaví skvělý akce, který nejednou skončily gumoléčbou, kdy koncerty
rozháněli soudruzi v uniformách a další soudruzi v civilu na nás vyzvídali něco
mouder o kámoších...
Byl to divnej čas, ale je zajímavý, že na to rád vzpomínám, asi nostalgie. Nechtěl
bych ani za boha, aby se ty roky vrátily, ale upřímně si přeju, abysme byli zase
spojení ruku v ruce jako za komoušů. Věděl jsi, že se můžeš na kohokoli, kdo
navštívil koncert, spolehnout. To už v dnešní době bohužel říct
nemůžu...škoda. Ale nepřestávám věřit, že se to v dobrý obrátí.
A jakou roli hraje punk rock v mým životě dnes? Žádnou roli v mým životě punk rock
nehraje, protože je to můj život sám.
Jaromír Hanzlík (F.P.B., UŽ JSME DOMA)
Při slovech punk se mi vybaví jednoznačně pojem
"životní názor". Všechno ostatní z toho vyplývá, každému dle jeho
gusta...číro, náušnice...umět zahrát alespoň tři akordy na kytaru...Ovšem osmdesátá
léta v Československu pojmu "životní názor" dávají ještě další rozměr:
postoj k tehdejší společnosti, pocit vzdoru, nesouhlasu, revolty posunul ty tři akordy
zcela jinam. Už nešlo jen o muziku, šlo o život, šlo o všechno!
A ty zkušenosti z hraní a tedy i zároveň ze života, vždyť to pořád ještě žijeme,
i když už je vše jinak. To je napořád!
Štěpán Málek (N.V.Ú.)
1. Co pro mě znamená punk? V současnosti přes
dvacet let mýho života, který bych asi neměnil.
2. Co se mi vybaví - punk před revolucí?
Něco dobrodružství, spousta srandy, něco průserů a hlavně muzika a lidi, co jsem měl
rád. Přesto jsem rád, že je dnes všechno jinak, alespoň co se podmínek k páchání
akcí týče. Lépe se dýchá, když člověk jede hrát bez obav, že akce skončí zásahem
policie. Sečteno, podrženo, nemám potřebu brečet po starých časech.
Koňýk (PARADOX, ZÓNA A, In Flagranti)
Nejvíc se mi z předrevoluční éry vyjeví ta
nesvoboda, ten boj s tím režimem, i když teda žádní velcí rebelové jsme nebyli.
Ale oni nám stejně pořád znechucovali život, otravovali nás, rušili koncerty, znemožňovali
cokoli a tím nás vlastně jen zradikalizovali. Na Slovensku byla situace dost odlišná
od Čech, neexistoval tady žádnej underground, žádní disidenti, kteří by ti podali
pomocnou ruku nebo spíš ukázali cestu, pomohli s vybavováním ňákejch neoficiálních
koncertů. Všechny koncerty, který jsme tady jako PARADOX/ZÓNA A měli, byly více méně
oficiální. Před každým koncertem jsem musel jít na národní výbor, dát jim texty
na schválení. Samozřejmě, že jsme pak hráli jiný skladby, ale hráli jsme s nima tu
hru. Žádný "Fuck off!", ale slušně oblečenej, učesanej a "Dobrý
den". Jak dopadl jedinej neoficiální koncert, kterej jsem zorganizoval - Horský
park - jste už asi četli. Takže žádná nostalgie za starými dobrými časy. Bolo to
na piču!
Role punkrocku je v mým životě teď pořád stejně důležitá jako v roce 1978. A
stejně mi pořád zabírá skoro všechen volnej čas, ale nestěžuju si. Tak to má
bejt a tak chci, aby to bylo, punkrock je nejkrásnější hudba na světě, nejkrásnější
holky jsou punkerky, nejchytřejší texty jsou punkový, nejhezčí oblečení je punkový
a nejlepší pivo je to, co vypiješ ve svý punkový partě. Je to skvělý, bejt
punkeremm, neměnil bych s nikým!
Karel Bouša (NOVODUR, TELEX)
Dříve v 'dřevních' dobách (roky '79-'85) byl
pro mě punk životním postojem se vším všudy. Problémy v zaměstnání ohledně
nevhodného oblečení, účasti na vystoupeních tzv. závadných kapel, později vyšetřování
kvůli vystupování NOVODURU a TELEXU atd. Byly to nejlepší punkový léta, kdy lidi drželi
při sobě a měli jednoho společného protivníka.
Dnes, kdy jsem již obroušenej časem, událostmi, věkem, je pro mě punk především
dobrá muzika a hlavně sounáležitost s fajn lidma, kteří ač mnohdy o generaci mladší,
jsou ve své podstatě takoví jako já. Howgh, domluvil jsem!!!
Šoty (ZEMĚŽLUČ)
1. Negace všeho, ale především odpor ke stávajícímu
režimu a k jeho normám a hodnotám - my jsme tady a oni jsou tam = nepřítel byl zcela
jasně vymezen - součást undergroundové kultury - odmítnutí zábavy typu "ein
Kessel buntes" a to jednou provždy - chuť a síla něco dělat sami pro sebe a pro
podobně smýšlející lidi (každá uskutečněná akce měla neopakovatelné kouzlo,
alespoň pro nás "tehdy" mladší) - ačkoli se na vše vztahovalo "no
future", byl to v jistou dobu - právě v tom - smysl života...
2. Ventil, ohromnej něčím jiným těžko nahraditelnej ventil, kterej když se povolí
tak uniká ZE MĚ ŽLUČ - společenství lidí, mezi nimiž mám spoustu přátel a to
jak u nás, tak ve světě - něco co mne stále baví (hraní) a co v době vzývání
"úspěchu a peněz" nemá ani s jedním z toho vůbec nic společného - něco
čemuž stále (byť jinak než před 20 lety) věřím...
Miroslav Wanek (F.P.B., UŽ JSME DOMA)
1. Vybaví se mi písnička "Zeměměřič
K" od skupiny DVOULETÁ FÁMA a taky "Libouchec" od EXTEMPORE (to byla asi
vůbec první punková píseň v Čechách), taky mrtvej pes na řetězu u nohy Filipa
Topoloa na Folimance v roce 1979 a pak skupiny ZIKKURAT a ENERGIE G.
2. Punk hraje v mým životě pořád stejnou roli, je to ovšem ten modifikovaný punk,
tak jak jsem ho od počátku chápal, neexistuje nic jako "objektivní punk", já
například velmi nesnášíím ty exploiťácký rekvizity a tu heroizaci násilí a
rasismu (Karel Havlíček Borovský napsal: co sám nerad, nečiň jinému, pravil
kantor žáku kdesi, tahaje ho za pačesy) a jestli jsem někdy chtěl někoho prásknout
do hlavy tak to byli komunistický úředníci, ale ani ty bych nemlátil, dobré bylo to,
co se jim stalo - byli odstaveni od moci. "Můj" punk je aktivita,
svobodomyslnost, vlastnictví názoru, konstruktivnost (a nikoli jednostranná a bezvýchodná
destruktivnost) a heslo No Future chápu dodnes jako výzvu k promýšlení jiné
varianty, jiné (pozor teď přijde jedno slovo) ALTERNATIVY. Spojnice a vzájemná
ekvivalence pojmů PUNK a ALTERNATIVA je tedy (a vždy byla) pro moji tvorbu logická a
myslím že v ní vždy byla a stále je přítomná.