MIGHTY MIGHTY BOSSTONES - A jackknife to a swan

Osmé album bostonských milovníků ska, punku a rock'n'rollu zastihuje kapelu ve velice dobrém rozmaru a současné dobré formě. Pravda, na desce není tolik patrná úloha koncertního tanečníka Bena Carra, jenž se musel spokojit s rolí příležitostného studiového vokalisty, nicméně rozložena je na ní síla souboru a silná, barově frajerská osobnost zpěváka Dickyho Barretta. Koncepce americké osmičky je ve spojení ska, punku a dechové sekce. Ta hraje podstatnou úlohu, do skladeb je chytře varanžována a v některých písních dokonce přebírá otěže melodického tahouna. Z alba prýští pravá radostná atmosféra, kterou neradno podceňovat z prvoplánovosti. Pro skladby, které z desek MMB vycházejí, je třeba se narodit s trochu maniakálním hudebním cítěním. Skupině se podařilo udržet album v dobré pohodě od začátku do konce. Everybody's better a You're chasing the sun away se více příklánějí ke karibskému nádechu reggae. You can't win je na kolekci nejtvrdší a závěrečná Seven ways to Sunday dokazuje schopnost skupiny napsat akustickou písničku v duchu tradičního blues, tedy s upřímnou foukací harmonikou hostujícího Jamese Fittinga. Bál-li se kdosi o pestrost alba, předešlý odstavec by jej měl vyvést z míry. Rozhodit ho může leda přirozená monotónnost ska.

Jaroslav Špulák