MIGHTY MIGHTY BOSSTONES - Pay attention

Předloni jsme společně s -kkl- vítali na recenzních stránkách listu americké skapunkové kapely jako 'konečně zase něco úplně jiného' a mnohdy jsme nestačili žasnout nad bohatým trestním rejstříkem našich svěženek. Mighty Mighty Bosstones jsou tentýž případ. Již v roce 1990 vydali první LP, o tři roky později svým třetím nosičem řekli své 'ano' štramáku z Mercury a jejich předminulé (nebo minulé studiové, chcete-li) album "Let's face it" z roku 1997 žalo úspěchy vysoko nad poměry v žánru panující. Ale kdo o nich zde, kromě zasvěcených, věděl? Ještě že si přepisuji rozhovory. "Keď si zobereš americké ska, tak sú tam cítiť také prvky, že oni väčšinou do takých hardcorových...alebo to trochu jazzu fúknú, hej..." říkal mi loni v prosinci v Blavě trumpeťák od Polemiku a řečené dokumentoval právě na Mighty Mighty Bosstones. No bodejť. V případě Pay attention platí spíše to prvé, nakopávací kytarová vyhrávka v úvodní Let me be zní tak, že čekáte, jak vám vzápětí skočí za krk spíš Brichta s Dodem, než žertovní američtí kulometčíci s trumpetami. Většina písniček odsýpá v závratném tempu, zde známějšímu britskému modelu ska na hony vzdáleném. Bosstones negují odkazy na jamajský kořen a opravdu kladou spíše akcent na punk, než ska. Každé zvolnění obrátek je sympatické: zvláště druhý singl She just happened, opentlený fikaně aranžovanými dechy a zmnoženou rytmikou v notně latinském duchu, je ukázkou, že si Bosstones dávají majzla na číhající monotónnost. Pravda, ne se stoprocentní úspěšností. Ve finále začíná na desce docházet dech, poslední tři - čtyři písničky jsou si dost podobné. V kontextu celého alba člověk ještě docení osvěžující Riot on Broad street. Kombinace flétny a banja (?) ji totiž při jejím svižném tempu hází kamsi, odkud před pěti lety, zdá se, definitivně odešli Pogues. Vida. Kam jsem zabordelil ty Reel Big Fish?

Radek Diestler