Mighty Mighty Bosstones

(José Cuervo)

Jejich Emince amerického ska-coreu jsou zpátky s osmou deskou "Jackknife to a swan". Taky se vrátili k indie labelu a taky jsou punkovější než kdy dřív. Příběh kapely, která razila cestu No Doubt nebo Sublime a přitom vždy zůstávala v pozadí si definitivně zasloužil trochu pozornosti našeho listu!

Pokud někdo vážně stál u zrodu třetí vlny ska a pokud se jí někdo do téhle chvíle opravdu nezpronevěřil, pak jsou to Mighty Mighty Bosstones. Začínali s obdivem k hudbě britských 2tone legend The Specials a idejím The Clash, přidali zvuk amerického melodického punku, hardcoru + lehké metly a vytvořili legendu o sobě samých. Byli první americkou ska kapelou, která se upsala velkému labelu a přitom jako jediní zůstali věrní původnímu zvuku. Co se stalo z No Doubt? Zajímavý popík. Co z Reel Big Fish? Rocková stvůra. U desek  Bosstones nezáleží na tom, zda je produkovali Paul Kolderie s Seanem Sladem, kteří předtím dělali Radiohead a Hole, nebo kdo. Je na nich to nejdůležitější - nápady a imprese. Jejich předchozí album "Pay attention" vyhlásil The Washington Post za desku roku, kterou jste pravděpodobně nikdy neslyšeli. Vždycky hráli za svoje město, vždycky o něm zpívali, ale až teď - patnáct let od založení kapely - v něm natočili desku. "Je to návrat ke kořenům Bosstones. Udělali jsme, co umíme nejlíp - nový styl komponování s old skool agresí." říká charismatický frontman Dicky Barrett. "Chci svoje město zpátky/zpátky, jaký bejvalo/rozhlídl jsem se a zjistil/že se tu necítím jako doma/a to se mi vůbec nelíbí," zpívá na doklad v punkovce "I want my city back", v níž oplakává zásadní a dnes již zaniklý klub bostonské ska scény Rathskeller. A ta čistá emoce, upřímnost, s jakou Bosstones na novém albu operují, je hlavním důkazem, že tahle kapela to i po patnácti letech existence bere vážně. Jako kdyby nám zavřeli strahovskou Sedmičku. Taky bychom plakali. "Bring in the skins with the pins and the patches on their flights," volají Bosstones na nové desce.

Zajímavé, jak si drží svou image a popularitu. Jak dlouho fungují, jak moc kompromisů si na první pohled dovolili a jak jim to nikdy nikdo nevyčítal. "Myslím, že jsme prostě jen taková dobrá kapela.  A dobrých kapel moc není - samé tvrdé heavy sračky, hip hop a punk k jednomu použití - lidi, co upřednostňují image před hudbou. Už jsme tu dlouho, už dlouho makáme na nějakém vnitřním vývoji, abychom se stali dobrými autory. Jsem hrdý na to, že jsme jen taková dobrá kapela, co dokáže rozjet dobrou show," vysvětluje saxofonista Tim Burton. A je to tak. Žádná zbytečná sebestřednost.

Od roku 1996 se Bosstones účastní projektu Warped Tour, jednoho z těch pojízdných festivalů spřízněných kapel. Tenhle konkrétně se týká americké skatepunkové scény, kapel jako NOFX, Bad Religion či Pennywise. "Je to taková rodinná sešlost. S většinou kapel jsme kamarádi, proto je to tak dobré, mnohem lepší, než s kapelami, které neznáte. Jsme totiž asociální - když je vám tolik, co mě, už nechcete trávit čas získáváním nějakých nových přátel," říká zase jednou s rukou na srdci Barret. Mighty Mighty Bosstones si zkrátka pořád dělají po svém to svoje. Hrají hudbu, točí pořád stejné klipy, zaštiťují organizaci Anti-Racist Action (ARA), mají manželky, domy a zábavu. Pro stáří idylka. Když se Dicka Barreta novináři ptali, co si myslí o tom, že se nová deska objevila na internetu ještě před dokončením, řekl: "To album jsem napsal, aby ho lidi slyšeli. Na verzi, co unikla, jsou nehotové písničky, podle mě docela nudné, ale fajn. Pokud se lidem lbíí, i když nejsou hotové, bude se jim pak celé album zamlouvat ještě víc. Nejsem Eminem - celej svět nečeká na moje nové album. Chci, aby lidi hudbu poslouchali, nezačal jsem s tím vším, abych zbohatnul". Taky v tom to vězí...

Vizitka

Původně si říkali jenom Bosstones. To bylo v roce 1985, kdy se kolem třináctiletého kytaristy Nate Alberta začalo scházet jádro bostonské skate & hardcore scény. "Do každé skladby jsme rvali všechny styly, co se nám líbily. Znělo to hrozně," vzpomíná Nate. V roce 1989 vydali první desku "Devil's night out" (ještě u nezávislého labelu Taang!), po ní následovala zběsilá sbírka coververzí hardrockových kapel (Van Halen, Metallica, Aerosmith) a pak smlouva s labelem Mercury a deska "Don't know how to party". Trvalo to ještě jeden singl a desku, než se Bosstones dostali na vrchol. V roce 1997 vyšla deska "Let's face It!', která obsahovala hymnu 'Impression that I get'. S dalším albem "Pay attention" se mohlo zdát, jako by Bosstones stagnovali. Kritiky jsou sice slušné, ale firmě se nelíbí prodeje a kapele zase přístup firmy. Proto po několika soudech přerušili vzájemnou spolupráci. Po odchodu zakládajícího kytaristy Nata Bosstones vydávají své nejpunkovější album vůbec "Jackknife to a swan". V rámci Warped Tour hráli letos i v Praze.