MISFITS - American psycho

American psycho je první deskou po letech hibernace náhle se znovu probudivších Misfits, absolutního kultu (nejen) amerického nezávislého bigbítu první poloviny osmdesátých roků. Samozřejmě natočenou bez Glenna Danziga, kvůli němuž (když odešel založit svoji první vlastní, leč poněkud krátkodechou kapelu Samhain) se soubor někdy na přelomu let 1983-84 rozsypal. Loni však Misfits povstali z mrtvých, s novým bubeníkem a hlavně novým frontmanem jménem Michale Graves, který mimochodem v době, kdy Misfits začínali, údajně ještě navštěvoval mateřskou školu...Kardinální otázka tudíž zní: podařilo se mu nahradit jednoho z nejcharismatičtějších a nejnezaměnitelnějších zpěváků v celé rockové historii? Odpovědět lze ano, byť s přípodotkem částečně. Graves, marná sláva, navzdory sebevědomým prohlášením ostatních členů skupiny a navzdory tomu, že se místy snaží přiblížit k Danzigovu charakteristickému projevu, není tak výraznou vokální osobností. Na druhou stranu však to, co Misfits produkují, 'uhraje' vcelku bez větších potíží. A Misfits hrají v podstatě totéž co kdysi: syrový útočný punk core s přízračně hororovými a všelijak strašidelně-tajuplnými texty, což byla věc, která z nich už tenkrát učinila onu kultovní záležitost a odlišila od stovek podobně znějících, avšak vesměs s obligátními sociálně-politickými náměty zacházejících punkerů a hardcoristů. Jejich nekompromisní muzika je absolutně přímočará, bez nadbytečných instrumentálních kliček a aranžerských příkras, tvrdá a úderná, avšak zároveň v refrénech skoro až stadionově zpěvná. Když Misfits do takřka juchavého hudebního podkladu sborově halekají třeba "Speak of the devil", působí to velice zvláštně. Avšak právě tohle kouzlo kontrastu vtisklo Misfits punc ojedinělosti a bylo by zcela nelogické nenavázat (byť po tolika letech nečinnosti) na to nejtypičtější, co je dělalo zajímavými. Tohle album mimochodem brilantně nazvučené respektovaným Andym Wallacem, přináší pamětníkům přesně to, co od něj nejspíš očekávali. Ale přece jen, s Glennem Danzigem by to možná bylo ještě o něco silnější kafe...

Petr Korál