N.V.Ú. - Z řady

"Nedoufej a nezoufej, žádná změna nehrozí/Není šance na zlepšení/proč vlastně taky o něco stát/žádná možnost, žádnej cíl/žádnej směr kudy se dát..." Už v recenzi minulého CD "Čáry máry fuck" (1998) jsem psal, že N.V.Ú. své názory nemění. Ne, nemění. Nadále servírují sarkastické škleby, ironické šlehy a pořádnou dávku tradičního 'No Future!': "Svobodou spoutaní, od rány k ráně chytáme ožralí balanc na laně/Svobodou nasmrádlí, znamení doby, kopeme do sebe, kopem si hroby..."Ale není v tom bezvýchodnost a nihilismus bez hranic. "Hej, no tak vstávej, ještě je čas, probuď se a vstávej, jseš jeden z nás..." A když už nic jiného, je tu aspoň muzika, která není děvka proradná, a jiné způsoby odreagování se od okolního marasmu: "Já mám svý reggae, ska, nemyslím, že bych byl vůl, brácha můj mě zapírá, v rachotě lámou hůl/Já mám ten svůj punkrock, nemyslím, že bych byl vůl, politiku neberu, docela mě baví pít..." Možná trochu jednoduché, leč účinné řešení...Navíc, od N.V.Ú. to nejsou pouze laciné a efektní proklamace. A nejen proto, že takhle žijí a zpívají už víc než deset let. Ani hudební názor tahle kapela příliš nemění. Ale proč by taky měla, když jejich pojetí punku lze jen stěží něco vytknout? N.V.Ú. se umně vyvazují z jednotvárnosti, dokáží hrát svižně i odměřeně, agresivně i výsostně melodicky...a kdyby to někoho přece jen začalo nudit, jsou připraveni tomu čelit přizváním hostů (zde především saxofonistka Romana Kohoutová ze Znouzectnosti), výpady do jiných žánrů (námluvy s reggae v Sestro a Bad boy) či coververzemi. Tentokrát došlo na slavnou If the kids are united od Sham 69, v písni Döbří höllubi pak N.V.Ú. zparodovali text kultovního popěvku léčených alkoholiků z filmu Dobří holubi se vracejí. "Skutečnost je ňáká jiná, " zpívá Štěpán Málek v jedné z nových skladeb. N.V.Ú. ale nejsou nějak zásadně jiní. Naštěstí.

Petr Korál