Bříza
(Tomáš Koula, Lukáš Vyskočil -15. červenec 2002)

Stojí malá bříza,
ve velikým poli,
kluk si pod ní píská,
až ho huba bolí.

A tak bříza kouká,
co se kolem děje;
proč když někdo přijde,
tak se pořád směje.

V létě bříza tančí
s kamarádem větrem,
v zimě si s ní
pod sněhovou peřinu zas lehnem.
A tak tam chudák stojí
jen samotná bříza,
my zas jdeme za ní,
hrát, hulit a zpívat!

Neříkej, že neznáš
žádnou takovou břízu,
která stojí SAMA V POLI!
Tak se neboj, neostýchej,
bav se smíchem, udělej krok;
KROK SMĚREM K NÍ!

Mám rád břízu, máš rád břízu, on taky má rád břízu.
Mojí břízu, tvojí břízu, naší břízu, jejich břízu,
sakra břízu, nevím břízu, zase břízu,
Pořád břízu, furt jen břízu, břízu, břízu, břízu…!

Hledání ztraceného času
(Ondřej Katrák -20. listopad 2001)

Odbylo dvanáct,
přišel další den,
přeji si palác,
ale byl jsem zatčen.

Já to znám,
městem se toulám,
dívám se kolem
a všichni honem
hledají
ztracený čas.

Hledá se čas,
ve kterém by bylo líp,
aby neubral krás,
tomu co neodlít.

Zdá se, že
nám vezou banány
a hledání času
je již za námi.

Už není hlad,
k jídlu je co brát,
dívám se kolem
a tváře nad stolem
září
a jsou šťastné.

Hledá se čas,
ve kterém by bylo ještě líp,
aby neubral krás,
tomu co neodlít.

Hledá se čas,
ve kterém by bylo ještě líp,
aby neubral krás,
tomu co neodlít.

O životě
(Ondřej Katrák - 20. květen 2002)

Sklenka se plní
čerstvou krví,
kapka s kapkou
sejdou se v moři.

A já marně vzpomínám
kam jsem slova dal
A já marně vzpomínám
kde se rozum zatoulal

Moře se vlní
s větrem si hrají,
stačí se kouknout,
jak před sebou nic netají.

A já marně vzpomínám
kam jsem slova dal
A já marně vzpomínám
kde se rozum zatoulal

Cesta je trní,
ostny píchají,
musí se seknout,
pak se nevtírají.

A já marně vzpomínám
kam jsem slova dal
A já marně vzpomínám
kde se rozum zatoulal