NOMEANSNO - Dance of the headless bourgeoisie

Kanadští NoMeansNo na odpočinek zřejmě hned tak neodejdou, kolekce nejnovějších deseti skladeb opět zasvěcená mistrné symbióze zvukové brutality a stylové barevnosti, dává naopak vytušit, že její tvůrci musí svou energii ještě krotit. Je i dalším důkazem toho, že hudební laboratoř NoMeansNo, v níž se již od osmdesátých let experimentuje s punkovými, hardcoreovými, jazzovými i rock'n'rollovými látkami, zdaleka nevyčerpala své možnosti - aniž ji bylo nutné jakkoli rozšiřovat. Kdekterý ze zasloužilejších veteránů podléhá v současnosti vábničkám zejména elektronické scény, s vidinou snadného vítězství nad neopotřebovanými novici. Avšak pravověrných punkerů i NoMeansNo jako by se to netýkalo, a tak i přesto album Dance of the headless bourgeoisie působí v tomto kontextu poněkud staromódně, je hodno labužníka. Ten ocení hned úvodní This story must be told, pečlivě vygradovanou, na spleti postavenou skladbu. Přehršele cynismu a sarkastických narážek (I'm an asshole, Dance of the headless bourgeoisie,The rape...), jakož i četných hudební úletů (zejména ponurá isnpirace starými negativistickými časy ve firmě 4AD v The world wasn't built in a day stojí za to!), jež se pak na sebe v rychlém sledu kupí, zaměstnávají často spíš rozum než cokoli jiného. Ale takoví už NoMeansNo prostě jsou...Říká se, že teprve počet epigonů zvyšuje cenu rockera. Mám ale za to, že ti, které kopírovat nikdo neumí, stojí za víc.

Veronika Handlířová