POLEMIC

(Radek Diestler)

Sto zvířat, důvtipní organizátoři ne-tak-obyčejných akcí, pořádali předloni v září koncert s názvem Česko-sloven ska. Za 'sloven" ten večer v Lucerna Baru kopali bratislavští POLEMIC, skupina, která se občas jako Jesse James objevila v Čechách a zase zmizela, zanechávajíc po sobě překvapené zasvěcence. Nějak jsem tehdy nemohl a pak litoval. Kolega E. Bušek z Velhartic a ctitel řečeného stylu, kázal u kalíšku nadšeně cosi v tom smyslu, že ve velké formě hrající Zvěř musela sklonit korouhev před partou, která odzbrojovala autenticitou, energií a odvazovostí. Zaujalo mě to. Následovaly pokusy mysteriózní Polemic dosáhnout. Bylo to horší než chtít chytit vítr. Když měli o loňských prázdninách hrát v Plzni Pod Lampou, klub týden před tím zavřeli. Při podzimním výsadku do Pražské Modré vopice nastoupili na pódium hluboko po půlnoci, kdy jsem zmožen pokročilou hodinou a nemožnou verzí "Rudie can't tell" jejich kolegů Chancers pílil domů. Mezitím jsem několika známým musel důrazně vysvětlovat, že v případě mého exempláře polemikovského debutu "Do ska!" opravdu platí ono biblické 'Nepokradeš!'. Nakonec jsem je viděl na večírku Warner Chapell, kteří skupinu od podzimu v Čechii opečovávají. I když to vzhledem k charakteru akce zase nebyl regulérní koncert, neváhal jsem, napadl prvního člena kapely, který byl po ruce, a za čtrnáct dní jsme se stejně chyceným Danielem odjeli za Lanžhot. Vzácné druhy je třeba zkoumat v jejich přirozeném prostředí.

Let let 

Než autobus dojede do Bratislavy - Nivy, proveďme nezbytnou archeologickou sondu. Výlov z paměti dvou ze tří zakladatelů přináší několik důležitých momentů: setkání s "One step beyond" od Madness na jakési školní diskotéce, to za prvé. Za druhé: "UB 40 v bulharském středisku, za 44 korun (respondent kecá, cena "šustafonských" licencí se pohybovala mezi 80-120 Kčs - pozn. -rdd-). Tam jsme se potkali a bylo docela přirozené, že když se nám taková muzika líbila, mohli bychom ji i hrát," vzpomíná Braňo, tehdy klávesista, nyní manažer Polemiku. A za třetí: "Bratislava měla jedno specifikum. Bylo tu hodně ska kapel. Tehdy fungoval Ventil RG, což byla vlastně novovlnná kapela, u které - i když tvrdili, že nic takového nehráli - byly slyšet prvky ska...a kapely jako Acylpirin, Pepermint ad," doplňuje scenérii Mirec, baskytarista a capo di tutti capi skupiny. Další důležitý bod: pád železné opony. "Po otevření hranic jsme se vlastně dostali na první koncert ska kapely. Tehdy jsme poprvé uviděli na koncertě lidi, kteří vypadali jako skinheadi, což bylo vlastně hnutí Sharp. Najednou jsme se dostali k původnímu ska z Jamajky, jako byl třeba Laurel Aitken..úplný základ, začali jsme to vnímat jinak. Do té doby jsme mysleli, že ska je vlastně britská vlna - Specials, Madness...Ty kořeny jsme pochopili až zpětně. A tehdy se změnilo naše hudební směřování, začalo nás to víc bavit, zjistili jsme, že to není jen hudba, ale že za ní něco je."(Mirec).

V první půlce devadesátých let Polemi hrál v tu- i cizozemí, nenápadně cizeloval styl a sestavu, na pět odpadlíků vyšlo šest noviců. Po přichodu tří nových členů v březnu 1994 se sestava víceméně konstituovala do současného stavu a někdy v té době putovala do Němec nahrávka se dvěma písničkami skupiny. Jedna z nich, "Baba Ryba", se pak objevila na kompilaci United colours of ska vol.II. německé firmy Pork Pie. Fakt vydání první nahrávky v cizině je symbolický. Hudební souřadnice slovenské scény se změnily: "Když jsem přišel před pěti a půl lety do kapely," říká jeden z nověji přišedších, trumpetista Petko, "nic takového tu nebylo." A Mirec doplňuje: "Co se týče vydávání alb nebo hraní v rádiích, byli jsme v devadesátých letech ojedinělí." Nejistotu domácích médií z toho, co vlastně Polemic hraje, symbolizuje citát ze Studentských listov, L.P. 1994: "A ako by sa dal charakterizovať druh hudby, ktorý Polemic predvádza? Niekto by povedal, že scat, iný, možno zasvätenejší by to nazval dobý Big Band."

Charakteristika těch let jako 'období misionářské práce' (Petkův terminus technicus) mi připadá hodně výstižná. Zlomový rok 1994 přinesl Polemiku první televizní prezentaci 'v nějaké kvazisoutěži', po níž se chytla i další média. Zviditelňování (jak pikantní termín, píšeme-li o slovenských kapelách...pardon) skupiny doprovázela citelná obměna publika. "Tehdy na koncerty chodili ortodoxní, černobíle oblečení skamani - ale pak nastalo období, kdy začali odrůstat a na koncertech byly vidět i jiné tváře, nejen ti ortodoxní..."(Braňo). Po účasti na dvou letních kompilacích firmy Musica (1996 a 1997) dospěl Polemic v létě k debutovému, přítelem Ďuďem Dudákem z Hexu produkovaném albu "Do ska!", na němž se objevuje mj. i ona letitá verze "Baba Ryba", která kdysi putovala do Němec.

Odpoledne paradoxů (ideme z PKO)

Zájezd za rozhovorem měl delikatesní předehru. Před Vánoci probíhá v Bratislavě už deset let charitativní akce Úsmev ako dar: benefiční koncert těch, kteří jsou v danou dobu považováni za špičku slovenské pop music, plus další baviči pro děti z dětských domovů. Scény v sálech PKO, pohotovost tiskového (zdravíme madam ze Slovenky!), televizního a rozhlasového lidu naznačují, že se jedná o společensky váženou akci, to posléze potvrzují kyselé komentáře Polemiků k faktu, že první řadu v publiku obsadili reprezentanti politických špiček země, které touží být spatřeny s lidem. Chodit po zákulisí takového churalu se našinci jen tak nepodaří, a navíc je neslušné kouřit v přitomnosti dámy očekávající přírůstek do rodiny, stojím tedy před šatnou skupiny na chodbě a glosujeme dění. -rdd- vyrůstající v období 'Zlaté éry Opusu' má druhé vánoce a s potěšením konstatuje, že rozliční idolové, které co pubescent miloval, těší se nadále přízni lidu, když už ne jeho. Adoraci ze strany mladistvých courajících se po zázemí pak neunikne ani Polemic - když je Daniel vyvede na chodbu ku fotografii a tato realizována, využijí teenageři mistrem Vojtíškem naaranžované sousoší ke společnému snímkování.

Po skončení polemikovského angažmá jedeme s Braňem, Petkem a Mircem do města pokonferovat a já se bavím zjevenými paradoxy. Představa, že skupina hrající po klubech typu 007 (o Ladronce, kde Polemic párkrát vystupoval, ani nemluvě) apod., se ve své domovině účastní takových společensky ceněných akcí, je hodně silná, zvážíme-li, čí doménou je v tuzemsku médii zviditelňovaná charita. Představa ska, případně reggae kapely v podobných prostředcích je rovna projevům kontrarevoluce: v Čechách, jak si jistě pamatujete, k ničemu takovému od dob "Kytkového reggae" nedošlo, a to nebyla ani tak věc Babalet, jako věc Sluníčko Evropy 2 a kapela. A pár prezentací již zmíněných Sto zvířat co reprezentantů jedné formy ska na ČT2 nehraje roli.

Nějakou chvíli poté ve VW Café, kavárně - klubíku v centru Bratislavy, ladíme představu o tom, co přináší být kapelou ve vyšších patrech slovenské pop scény a jestli se Polemic někým takovým cítí být. Nebo jinak: jakou ligu kope (v autě jsme se chvíli bavili o fotbale): "Není to áčko." (Petko). Je-li v českém oku ono 'A' Nagy, Elán apod., to, co pánové s trochou ironie označují za 'oldies' (mimochodem: dle referencí jede na Slovensku nostalgický reunion socialistické pop music na plné pecky, stejně jako v Čechách), pak jistě ne. Ale: "Vlastně až letos se nějakým způsobem povedlo I.M.T Smile a Janě Kirschner..V posledním roce, nebo v posledních dvou letech se to začalo měnit." míní Mirec. Mocenské přesuny? "Přibližně. Jedna generace odrostla a má jiné starosti. A ta mladá generace, která chodí na koncerty a hlavně kupuje muziku, už je někde jinde." Pak si skupina, počet jejíchž prodaných desek se váže na tisíce a na její bratislavské koncerty přijde 1000 až 1500 lidí - o plných klubech/sálech ve zbytku země nemluvě, viděno českou optikou, stojí hodně slušně. Ale hlavně: "Jsme hrozně malá země a je směšné hrát si na nějakou top kapelu. Když někde někdo povídá, jaký je king, a jde do Hainburgu do obchodu, tak ho tam nikdo nepozná. To je podle mne směšné - a my jsme kapela, která se nikdy nedostane do takových sfér, aby si o sobě vůbec něco myslela. Snažíme se, aby se lidé necítili podvedení, děláme to jedenáct let a nepřesvědčili nás ti, co nám říkali, že se ta muzika neprodává - a přesně ti, kteří nám před pěti lety říkali 'Na to zapomeňte, to je k ničemu', nám nabízejí kontrakt na třetí desku." (Petko). Důležitější podle Polemiku je: "Co se týče kapel na Slovensku, málokteré mohou oslovit i posluchače za hranicemi. A nám se to podařilo." (Mirec). Což lze potvrdit.

Exkurze je poučný výlet

Na debutu Polemic oslnil precizně zvládnutým ska. Reggae, druhý pilíř jejich hudby, zůstal spíše vzadu. Přesto "Trápny deň", jeden z velkých chytáků desky, pochází právě z tohoto vrhu. Rok po "Do ska!", vyrazilo trio Mirec, Petko a Bejzo do pravlasti žánru. Třítýdenní jamajský výlet je důkladně pojednán ve zprávě na kapelním webu www.polemic.sk, včetně historie výstupu na Blue Mountain Peak a zážitku se sedmdesátiletou dámou, tančící na tržišti na Marleyho standard. "Neskládali jsme tam, ale inspirace byla natolik silná, že jakmile jsme se vrátili, vznikla řada písniček, které jsou na druhém albu." (Mirec)

První účet z výletu, singl "Slnko v sieti", zafungoval, i když "ta písnička - na to, jak jsme předtím byli vnímáni - byla velkým překvapením." (Mirec). Jinak zvukem spíše puritánský Polemic tu užil svůj první loop, ale hlavně: úderné reggae znělo temněji, 'špinavěji' než cokoli na debutu a předznamenalo tak "Yahman!", album s vytlemenými olezlými dredy na obalu, vydané na sklonku loňského podzimu. Po hudební i textové stránce posouvá Polemic od ska trochu jinam, pořád ale setrvává v teritoriu vytýčeném klasiky žánru. I přes zvukové experimenty v titulní "Yahman" se zprasenými kytarami, i přes zmíněný impuls z tanečního světla.

V průběhu našich rozkladů, zpočátku mimochodem hodně prokládaných Marleyho Natural Mystic, se dostaneme ke dvěma vizím. Ta první je, myslím, nadsazená, leč roztomilá. Třetí album se natočí na Slovensku, ke čtvrtému se jedenáct Polemiků a očekávané tři ratolesti odebere na Jamajku. Ta druhá: kolekce coververzí (které patří ke standardní výbavě polemikovských koncertů) méně známých kusů jamajských průkopníků žánru. "Kdyby se vzaly staré jamajské věci a šmrncly se něčím jako Hypnotix nebo tak něco - mohlo by to být zajímavé." (Petko)

Tak ahoj!

Řečené a výše vyslovené si lze ověřit v březnu, kdy Polemic vyloží své zboží na šňůře po českých klubových tržištích. Některé koncerty sólo, některé se spřízněnci: Laurou a Švihadlem: "Největší spřízněnost cítím právě se Švihadlem, paradoxně s českou kapelou. Rozumíme si s nimi beze slov." (Mirec). Jak to je v té písničce Jimmyho Cliffa, která otvírá "Do ska!"? 'You can get it if you really want.' Tak prosím.