POŽÁR MLÝNA - Pardálí slzy růžových námořníků

Těm, co znají tvorbu nikdy plně nedoceněného plzeňského tělesa Požár mlýna, už název tohoto CD napovídá, že se nejedná o řadový počin (ten by se však měl objevit ještě v tomto roce), nýbrž o výběr remasterovaných skladeb ze všech čtyř dosavadních alb skupiny ("Slzy Marie Kudeříkové" - 1990, "Pomsta mrtvých námořníků" - 1991, "Točte se pardálové" - 1992, "Růžová krinolína" - 1994). Důraz byl přitom kladen na první tři z nich, protože ta vyšla jen v kazetové podobě. Byla-li tahle kompilace zamýšlena coby 'best of' Požáru mlýna, nutně na ní schází přinejmenším jeden z největších hitů skupiny, potrhlý Cirkus, ale to může být jediná podstatnější připomínka k obsahu disku. Jinak vážně není příliš co k vytknutí. PM stále neochvějně třímá prapor tzv. české nové vlny 80. roků. Jeho jednoduché, z ryčného punku vycházející popěvky plné ztřeštěnosti, absurdit a bizarností sice chvílemi zavánějí skoro primitivitou (hlavně ty z nejranější fáze existence souboru), ale zároveň mají takový energetický náboj a tolik chytlavosti, že se vám většina ústředních motivů zaryje do hlavy hned napoprvé a už je nevypudíte. Při poslechu tohoto cédéčka si také uvědomíte, jakou ztrátu pro PM před časem znamenal odchod zpěvačky Šamšuly. Její nádherně neumětelský projev, s nímž co chvíli lomcovala brutální, avšak současně neobyčejně roztomilá faleš, představoval přesně ten správný element, barevně doplňující obdobně nezpěvácký výraz Prasopsa a Emila do tvaru naprosto nezaměnitelného hlasového triumvirátu. Ano, intonace u všech tří dostávala nezřídka pořádně po hubě - jenže když ono takové v dobrém slova smyslu ptákoviny např. O Čičolíně, která poslouchala Požár mlýn a pak ji klepla pepka při poslechu Heidi Janků, o podvodném taxikáři Vaskovi, jenž v létě lákal lidi bruslit na rybník, o sexuálně úchylném Klapeironovi z Nezvěstic, o haluškách z chlastu (proboha, co to vlastně je? - to dá přece rozum!) nebo o 'nové' nemoci zvané dávivá žízeň snad ani nejde zpívat s pečlivou kultivovaností a naopak bez parodického až škodolibého šklebu. Ostatně Fanánkovi to přece dneska už také nikdo nevyčítá...Buďme rádi, že tu skupiny jako Požár mlýna pořád ještě máme. Skupiny, jež se neberou smrtelně vážně a dokážou dobře bavit nejen samy sebe, ale i své posluchačstvo. Vždyť už jsou pomalu na seznamu ohrožených druhů! Humor je kořením života, a ani rock'n'roll není výjimkou.

Petr Korál