Od počátku existence člověka na Zemi je lidstvo nerozlučně spjato se zvířaty. Na rozdíl od dávných dob našich předků však již lidské životy nezávisejí na lovení zvěře, ale naopak dnes závisí přežití všech živočišných druhů na lidech, nebo přesněji na lidském přístupu k přírodě. Otázka vztahu člověka a "němé tváře" se objevuje v řadě filosofických a náboženských směrů. Zatímco např. v Indii je nezabíjení živých tvorů již zhruba dvě a půl tisíciletí jedním ze základních přikázání buddhismu, v Evropě se touto problematikou zabývá vážněji až racionalistická filosofie s nástupem novověku. Jeden z jejích představitelů, René Descartes, považoval zvíře za pouhý stroj postrádající schopnost vnímat bolest. Zvířata pokládal za necítící automaty na základě úvahy, že Bůh nemohl chtít, aby lidé zacházeli s cítícími bytostmi tak, jak zacházejí se zvířaty. V době osvícenství (18. století) se však již začínají objevovat hlasy požadující respekt lidí ke zvířatům jako cítícím tvorům. Jeremy Bentham je autorem proslulé věty: "Otázka není, zda mohou myslet nebo zda mohou mluvit, ale zda mohou trpět." Srovnával osud zvířat s osudem otroků a požadoval pro ně minimální ochranu a spravedlnost.
Dnes již snad nikdo nepochybuje o tom, že zvířata bolest pociťují. Proto bychom se měli spíše zabývat otázkou, zda není naší povinností vzdát se praktik, které zvířatům způsobují bolest nebo jim berou život. Máme právo vykupovat vlastní (povětšinou sobecké) zájmy bolestí či smrtí jiných tvorů? Ročně jsou člověkem zabity miliardy zvířat. Umírají v pokusných laboratořích, na jatkách, pro zábavu jsou vězněna a týrána v cirkusech nebo při různých tzv. zvířecích sportech.
Hnutí za práva zvířat patří do širokého proudu ekologických, sociálních a alternativních hnutí. Vychází z názoru, že pokud člověk chce žít v míru s lidmi a přírodou, měl by žít v míru i se zvířaty.NESEHNUTÍ se v rámci své práce snaží poukazovat na souvislosti problémů životního prostředí a problémů týkajících se týrání či nesmyslného zabíjení zvířat. Vystupuje proti všem druhům porušování práv zvířat a propaguje alternativní způsoby života (dobrovolná skromnost, vegetariánství či veganství) šetrné jak ke zvířatům a lidem, tak k celé přírodě.
POKUSY "Vivisekce je zločin. Lidské pokolení zavrhne ta barbarství." Tato myšlenka francouzského spisovatele Victora Huga zůstává stále nenaplněna. Vivisekce znamená doslova "řezat živou tkáň" lidskou nebo zvířecí, a to bez narkózy. V průběhu let se toto slovo ujalo jako označení pro pokusy na zvířatech obecně. Ročně umírá ve velkých bolestech v laboratořích na celém světě okolo sta milionů zvířat - myší, morčat, králíků, koček, psů, koní, opic, ptáků... Pokusy na zvířatech se využívají ve spotřebním průmyslu (testování kosmetiky, čistících výrobků pro domácnost, pesticidů, ředidel, barviv, umělých hmot, kyselin atd.), v armádě, při zkoumání účinků drog, alkoholu a tabáku, při pokusech ve školách, v automobilovém průmyslu (zjištění účinku nárazu na živý organismus), v lékařství a genetice.Etická nepřijatelnost těchto pokusů pramení z faktu, že zvířata jsou stejně jako člověk schopna pociťovat bolest, a z názoru, že mají právo na svůj přirozený způsob života. Z biologických rozdílů mezi jednotlivými živočišnými druhy plyne vzájemná nepřevoditelnost výsledků pokusů, tedy např. ze zvířat na člověka, což vyvrací opodstatněnost vivisekce i z vědeckého hlediska. V současné době již existuje řada alternativních metod testování, které nezpůsobují utrpení zvířatům, např. počítačové a matematické modely, buněčné a tkáňové kultury, tkáně z rostlin, využití mikroorganismů, jako jsou bakterie a kvasinky.
MASO
Světová zdravotnická organizace (WHO) označila vegetariánství za plnohodnotný způsob výživy člověka zasluhující si podporu. Učinila tak na základě výsledků řady výzkumů, při nichž bylo zjištěno, že vegetariáni jsou zdravější a dožívají se vyššího věku.
Požívání masa prostě nepatří mezi lidské životní potřeby. V posledních letech se i u nás začínají výrazněji prosazovat názory zdůrazňující také neetičnost konzumace masa člověkem. Vycházejí jednak ze skutečnosti, že všichni živočichové jsou schopni pociťovat bolest, jednak ze souvislostí mezi konzumací masa v průmyslově vyspělejších zemích a hladomory v tzv. třetím světě. Rozvojové země jsou nuceny na svých polích pěstovat plodiny pro vývoz (tabák, kávu, kakao, rýži aj.), popř. je změnit v pastviny pro dobytek, jehož maso se též vyváží (v Kostarice přes 98 %). Na jednu jednotku živočišné bílkoviny se spotřebuje 8 až 15 jednotek bílkoviny rostlinné. 2 ha orné půdy uživí 1 konzumenta masa, nebo 14 vegetariánů, nebo 50 veganů. (V ČR se každoročně zhruba 75 % úrody stává krmivem - obdobně je tomu téměř u všech ekonomicky silných zemí.)
Konzumace masa má tedy jistý podíl i na tom, že v důsledku podvýživy umírá každoročně 60 milionů lidí, denně téměř 40 000 dětí. Potřeba pěstovat velké množství potravin pro dobytek s sebou nese také nutnost průmyslového hnojení, používání řady toxických pesticidů, jež znečišťují spodní vody a postupně otravují celé životní prostředí.Jedná tedy takto obeznámený člověk správně, pokud maso i přesto nadále konzumuje?
"ZÁBAVA"
Miliony lidí ročně shlédnou koňské či
chrtí dostihy, býčí, kohoutí či jiné zápasy, rodeo, cirkusy apod. Přitom je snad
ani nenapadne, co všechno musí zvířata kvůli jejich "zábavě" vytrpět.
Zvířata v cirkuse se dostanou z klece o minimálních rozměrech nesrovnatelných s jejich původním teritoriem v přírodě jen v době drezury či vystoupení v manéži. Drezura pak obnáší různé metody, jak zvíře donutit k výkonům, které odporují jeho přirozeným instinktům a způsobům chování (proskakování ohněm, jízda na kole ad.). Dochází při ní k týrání pomocí různých "donucovadel" (bodců, elektrických tyčí, bití, drog, trápení hlady a žízní atd.). Vystoupení před diváky je také pro zvířata spojeno se stresem, jenž je vyvolán hlukem (potleskem, hudebním doprovodem) a ostrým světlem (reflektory). Pro zvířata cirkus prostě zábavou není.
V řadě zemí je za národní tradici považována dokonce i zábava spojená s týráním a zabíjením zvířat. Příkladem může být korida ve Španělsku. Další formou zneužívání zvířat jsou koňské dostihy. Koně musí běhat, skákat přes překážky, a to v době a na místech, která jim určil člověk. Jsou nuceni dosahovat stále vyšších výkonů, což se daří díky náročnému tréninku, genovému šlechtění a někdy i dopingu. Pokud se kůň vážněji zraní, je utracen. Často je důvodem k utracení i finanční náročnost případné léčby.
KOŽICHY
Každý, kdo vlastní kožich, by si měl
uvědomit, že se ročně kvůli kožešinám usmrtí přibližně 100 milionů zvířat.
Asi polovina z nich pochází z kožešinových farem, kde žijí v neustálém stresu
namačkána v malých klecích, které jim brání ve vykonávání jejich přirozených
potřeb, jako jsou běh, hrabání, plavání apod. Zvířata s dobře vyvinutým čichem
musí vdechovat výpary hromadících se výkalů. Objevuje se mezi nimi kanibalismus a
časté jsou také genetické a psychické defekty. Po životě plném utrpení
přichází neméně bolestivá smrt - zabití elektrickým proudem, úder do hlavy,
udušení výfukovými plyny, zlomení páteře, uškrcení, otrávení chloroformem apod.
Dalších asi 50 milionů volně žijících zvířat je chyceno do ok a pastí, kde ve velkých bolestech a mukách umírají celé hodiny. Přitom 2/3 z celkového počtu ulovených zvířat tvoří tzv. odpad. To jsou např. ptáci, psi, kočky, laně, ale také chráněné druhy zvířat, o které lovci kožešin nemají zájem.
Je nejvyšší čas uvědomit si, že zvířata tu nejsou proto, abychom se jejich kožešinou snažili vyjádřit svoji společenskou prestiž nebo byli oblečeni podle poslední módy.
