RANCID - Rancid

Po dvou letech přišli kalifornští punkáči s novou deskou a stejně jako předloni je to velké stylové překvapení. "Jsme punk, tak si můžeme dělat skoro všechno, co chceme," vyhrožoval klišovitě před dvěma lety baskytarista Matt Freeman, aniž v tu chvíli tušil, jakým bude prorokem: "Life won't wait', album nečekaně 'surfové', přes všechnu pravověrnost ulítávající do houpavého ska, znělo jako příslib lepším punkovým časům. Letošní eponymní pětkou kapela říká: 'punk je mrtev'. Ale ať žijí Rancid. Neznamená to, že by se právě tahle nadějná kapela vyčerpala, na desce se nevrací ke kořenům, ale ani neprohlubuje dál svoje zkušenosti s reggae. Přesto stále hraje svůj punk, velmi tvrdý, americky melodický, rychlý až k zbláznění, vhodný pro 'skate', nikoli pro méně agresivní 'surf'. Rozhodla se snad vzkřísit odkaz milovaných Ramones? Rancid jsou hodně chytrá kapela, jak už předvedli na minulé desce, ale tentokrát to dotáhli téměř k dokonalosti. Protože i když už víme, že punk je mrtvý a kapely jako například Offspring se mu snad vysmívají, budeme pořád nalézat nové kapely, respektovat je a tvrdit o nich: oni jsou punk. Zrovna Rancid, kteří jsou už hodně slavní (dokonce i u nás), přesto nás budou všechny posílat kamsi stejně přesvědčivě jako ti, kdo punk před více než dvěma dekádami (nebo to bylo před sto lety?) porodili. A my jim to budeme baštit. A třeba si nad tím i lámat hlavu...

Veronika Schmidtová