RANCID - Life won't wait

Další porce amerického neopunku v podání jedné z nejlepších kapel celé téhle už pomalu odeznívající vlny. Rancid vždy patřili k těm formacím, jež v dané sféře disponovaly největší melodickou svěžestí a současně i silnějším důrazem na myšlenkový náboj svých písní, který například populárním Green Day nejednou takříkajíc proklouzl mezi prsty. Své postavení Rancid novinkovým počinem spolehlivě potvrdili, a nejen to: jsou si moc dobře vědomi značné omezenosti výrazových prostředků zvoleného žánru a podobně jako The Offspring nebo už zmínění Green Day se pokoušejí hledat nové cestičky. I když, nové...Styl ska, na nějž vsadili, a jeho kombinace s punkem už dáno není něčím revolucionářským. Rancid ale prvky ska začlenili do svého projevu v podstatně masivnější míře než někteří kolegové (včetně toho, že si do studia přizvali hráče na piano a dechovou sekci, která provětrala zejména už tak nadmíru povedenou písničku Backslide) a nerozpakují se svým fanouškům nabídnout ani de facto čisté reggae v malinko rychlejším a rockovějším hávu (Life won't wait, Copppers, Wrongful suspicion). Aby je však publikum nekamenovalo, mají pořád na skladě i dostatek chytlavých punk'n'rollových hitovek s New dress, The wolf, Warsaw, Who would've thought a Cash, culture and violence v čele. Album má vlastně jen jeden háček - je příliš dlouhé. Na takto rozsáhlou plochu se na něm zase tolik muzikantsky podnětného neděje...

Petr Korál