BALACLAVA

rozhovor s kytaristou Kubou (srpen 2004)

Takže na úvod neco stručného o kapele - historie, diskografie, členové, styl atd., obsah nechám na vás.

Takže pěkně od začátku: v ´97 jsem já (kytara) s bráchou Honzou (bicí) začali hrát s, taky bratrskou dvojicí, Honzou (zpěv) a Alešem (basa) a pod názvem xBalaclavax jsme začali i vystupovat. (Před tím jsme se snažili docela dlouho ve zkušebně se s přátelenejma lidama drtit komba a bicí, ale do tý doby z toho nikdy nic nevzešlo.) Po roce, po 10 koncertech po Čechách, jsme se rozpadli a my s bráchou jsme přibrali Milana /zpěv/ a Pavla /basa/ a pokračovali dál pod stejnym názvem s novejma songama. Po nějaký době přišla jako 2. zpěv Helena a po domlouvání :o) kluků z Reskator zinu z Prahy, jsme pro ně natočili malou vinyl desku jako první počin Hopewell Records. Pak odešla Helena, chvíle stagnace, chvíle stagnace. Nový elán do života kapely přišel s nápadem vydat split vinyl ípíčko s Moravákama Old Testament, kterej nakonec po delší době vyšel jako spolupráce čtyř českých labelů (VeganIdea/Impregnate/SvětloaTeplo/P.V.O.S.), chvíle stagnace a teď v květnu v roce 2004 jsme byli opět ve studiu a vyjde split ípíčko s (zase Moraváci) Co-Ca a naše kompletní cédéčko se všema songama, který jsme kdy nahráli.

Jaký byl hlavní impuls k založení kapely?

Tak úplně původně to byla touha dělat stejnej rachot jako dělaly kapely, který sem poslouchal a to se vlastně nezměnilo, je to super něco vymejšlet, vytvářet. A taky jsme pomocí kapely mohli rozšiřovat svý názory a věci, který mám rád, třeba trička se sítotiskem nebo desky (hahaha).

Kdo s tím nápadem přišel?

Našli jsme se nebo jsme se znali. Chtěli jsme dělat všichni straight edge kapelu a zpívat o ALF atd. a právě náš první zpěvák přišel s názvem Balaclava, kterej jsme si nechali.
Oblíbené kapely, kniha, film ci jiné umelecké dílo? Crass, Conflict, Dirt, NakedAggression, PotentialThreat, EarthCrisis, první Umea Hardcore, My Vitriol, Milemarker, DarkestHour. Z knížek Remarque (Tři kamarádi), Stefan Zweig (Netrpělivost srdce), George Orwell (1984, Na dně v Paříži a v Londýně), Paulo Coelho (skoro všechno). Z filmů Láska je láska, Together, Lilja4ever od švéda Lukase Moodyssona - ty jeho filmy mě vždycky tak vzaly, škoda, že u nás pouštěli jen Láska je láska. Třeba Together je strašně vtipnej a moudrej film o životě v komunitě, jaký nesnáze přináší, ale i jaký radosti a jak je důležitá komunikace, navíc když žije víc lidí nahromadě a ještě s dětma. A ještě do toho hraje furt Abba, kterou já zrovna nemusim, ale tam se to samozřejmě hodilo. A taky Amelie je pro mě film s velkym F. Z uměl. děl mám rád plno věcí, třeba sochy, ale nemam jakou bych konkrétně napsal.

Řekněte pár kapel, se kterými byste chtěli hrát a naopak - existuje nějaká kapela, se kterou kategoricky odmítáte koncertovat?

Já to nemám takhle vyhraněný, hráli jsme s mejma oblíbencema InkandDagger, GoodCleanFun, Tragedy a hrál bych klidně i s -123min., když by bigbeaťáci při nás neutekli.

Největší úspěch a neúspěch v historii kapely, když byste se mohli vrátit zpátky do minulosti, chtěli byste něco změnit?

Úspěch nebo spíš radost mám, že stále fungujeme, protože bylo kolikrát pomyšlení, že všeho nechám, ale dneska vidim, že to stálo za to, překonat to. Neúspěšnejch koncertů bylo plno, ale to spíš z mojí/naší strany, když se nám nedařilo předat nějakou energii.

Myslíte, že česká hc/punk scéna je silná? V čem ano, v čem naopak? (např. ve srovnání se zahraničím)

Já myslim, že máme dobrý underground/punk kořeny, pak taky obdivuhodný lidi, který věnujou skoro svůj život pro vydávání desek, zinu, dělání koncertů a pak se nacházíme na dobrém místě: ani ne na západě ani ne na východě a přitom nás to ze všech stran ovlivňuje. Tak v tom by mohla bejt ta ve světě známá scéna. A taky, že možná platí co Čech to muzikant a Zlatý český ručičky a ty se při DoItYourself hodí :o)

A co scéna ve vašem okolí?

V Příbrami je docela početná punkrock scéna, takže vždycky když tam hrajem, vidíš číra a pořvávaj na nás Anarchy in the UK. Kluci, který koncerty dělaj, zvou taky i jiný odnože punku a koncerty jsou snad vždycky benefiční. Funguje tu parta SoukromeyPozemek, jinak myslim, že nic jinýho. Jsou tady pak takový bigbeat kapely- Příbram má totiž bigbeatovou tradici, tak na ty punk koncerty chodí i ty máničky, což je fajn.
Jací lidé chodí na vaše koncerty? A jak se za dobu hraní kapely zmenilo publikum? Jaká je komunikace kapely s lidmi - na koncertech apod.? Jak cítíte odezvu na vaši cinnost?
Myslim, že nemáme kvůli textům nebo hudbě vyhraněný publikum. Spíš si troufám říct, že je to taková všehochuť, čehož si hrozně vážim, to je vždycky největší radost. Převážně komunikuje Milan a to stylem, kterej občas zarazí, ale o to Milanovi i nám jde. Na benefitu pro Svobodu zvířat jsme jednou hráli s papírovejma tvářema zvířat, jednou jsme dělali upír show v bílejch košilích s motýlkama a makeupem, taky vypustit v pravou chvíli dva pytle nafouklejch balonků a jednoho kondomu mělo úspěch, svíčky na podiu, pouštění zvuků mezi songama, to všechno je komunikace, vytváření atmosféry a zábava.
Došlo k nejakému názorovému posunu u clenu kapely za dobu její existence?
Určitě, všichni se nějak vyvýjíme, ale nějak znatelně ne. Snad, že dřív jsme byli víc straightedge. Ale ten základ, kořeny budou stejný. Je to zajímavá otázka, možná za čas na něco příjdeme..

Jakým směrem se vyvíjíte?

Doufám, že kupředu, aspoň se o to snažíme. Je to důležitý, jinak by to člověka ani nebavilo. Ostatně jako v životě je to potřeba...:o)

Co je pro vás hlavním zdrojem inspirace při psaní textu, kdo je v kapele hlavním pisálkem? :)

Milan a Honza píšou texty a musíš se zeptat jich, jestli je choděj psát někam do klidu do přírody nebo na záchod nebo nad skleničkou červeného vína apod. :o) Lásku trnové růže napsala Milanova kamarádka, která píše takovýhle zabijácký básně. A Morituri Te Salutant asi každej ví od koho je.

Pro ty, kteří vás neznají - jak byste definovali styl, který hrajete a o čem pojednávají hlavní témata v textech?

Pro ty, kteří takovouhle šílenou hudbu neposlouchaj, to bude punk nebo heavymetál, prostě tvrdej rock a pro zasvěcený to je punkovej metal nebo prostě hardcore. Nějaký texty jsem vybral a posílám je, bude nejlepší, když si je člověk přečte sám. OK?

Jaký je váš názor na filosofii/hnutí straight edge?

Já mám tohle hnutí rád,vyrost jsem v tom a ovlivnilo mě, i když jsem neměl v ranných letech mládí větší sklony k alkoholu, kouření nebo nedejbože drogám. Sympatický je my na tom pozitivní pohled na svět a na sebe a obráceně. Vim, že plno lidí vidí straight edge hnutí, a teď to nemyslim špatně a ani se mezi ně nepočítám, jako americký sportovní kluky a holky co o panku nic neví. (Ten punk pro tentokrát vynechávám, do toho bych se jen zamotal), ale chápu, že někdo kdo má rád sporty a má rád ostřejší nebo rychlejší muziku, tak si najde straight edge hnutí. Takový lidi většinou nepijou, staraj se o sebe, žijou zdravě apod. a k takovýmu životnímu stylu straightedge padne samozřejmě líp než k punkovýmu... což je někdy škoda. Je nekdo v kapele SxE, vegetarián, vegan...? Křížky na ruce si píše Milan a Pavel, Vojta je alkostraightedge (hihihihahahaha), Honza už na sebe co se alkoholu týče není tak přísnej a mě to nedělá dobře a ani mi teda nechutná.

Co říkáte na kouření na koncertech?

Je mi jasný, že k návštěvě rockovýho klubu a klubový atmošce neodmyslitelně patří kouřová mlha aspoň na baru, taky jsem to vyhledával, ale když člověk nekouří a vadí mu to, tak prostě v takovym prostoru kouř otravuje vzduch i život. Jenže problém je, že to kuřák, dokud s kouřenim asi sám nesekne, to jen tak nedojde. Aspoň, že v klubu na Sedmičce bylo v poslední době párkrát už na přání kapely (byly to HarumScarum??) nebo organizátora koncertu vyvěšena cedula, aby se kouřilo jen venku. A najednou to kuřákům šlo a bez problémů....tak třeba si to takhle začnou uvědomovat.

Angažujete se nějakým způsobem i mimohudebně (např. v nějaké organizaci nebo seskupení - lidská práva, práva zvířat, sociální práce, ekologie...)?

Zajímá mě ochrana a práva zvířat a podporuju akce Svobody zvířat a Ochránců hospodářských zvířat, ale nejsem organizátor nebo člen nějaké organizace.

Váš názor na squatting - žili jste někdy ve squatu? Pokud ano, jaké máte zkušenosti (lidi, spolupráce...)

Nežil jsem ve squatu, maximálně jsem přespal na Ladronce a to jednou tak, že sem potřeboval po koncertě po pár hodinách spánku brzo ráno squat opustit, ale ta "pevnost" byla zamčená (!) a zdi vysoký nebo s ostnáčema. Pamatuju si, jak sem si uprostřed spícího statku přehazoval na druhou stranu zdi žebřík, abych se dostal ven a pak ho zas pod vratama vracel squaterům zpátky... Já nevim, osobně to nemám zapotřebí. Nepotřebuju luxus, ale ten klid, že mě jen tak někdo nevyšoupne, na to si potrpim. V každym případě je to správný, když objekt chátrá a nic špatnýho tam neděláš, naopak to dáváš dohromady, kultivuješ, slouží to třeba i veřejnosti jako místo kultury. Třeba v holandskejch squatech se někde třeba i vařilo, jednoduchá jídelna a lidi/nepunkáči z okolí tam chodili na vegan jídlo, to je přece bezva obohacení, přitom by barák ležel ladem! Komuny jsou vůbec zajímavý téma, ale jak řikám nemám s tim zkušenosti.

Co pro vás znamená politika/být politický/jednat politicky?

Já nejsem anarcho, věřim, že lidi můžou dělat spolu úžasný věci, ale taky vidim, že to zatim bohužel jinak, než bez současný demokracie nejde. Samozřejmě je dost trapný, když se všechny vlády oháněj demokracií a přitom člověk sám nemá odvolání nebo mu vjede demokratickej tank přímo do domu. To ale možná není vinou demokracie ale lidí samotných: politiků, co se starají o svý zájmy a občanů, kteří se opět starají jen o svý zájmy a nechtějí nebo ani nemají možnost vidět dál než za svůj práh, za svojí televizi, ... Bejt politickej je pro mě samotný chování ve společnosti (no nebo třeba i v lese :o), to jak se chováš k lidem, co vyhazuješ do popelnice, koho podporuješ, koho se zastaneš, všechno co ovlivňuje okolí i mě, je pro mě politický.

K tématu internet a komunikaci skrze internet. Do jaké míry je prospěšná? Odcizuje podle vás lidi nebo je naopak sbližuje?

Net žeru v tom, že můžeš skoro už odkudkoliv na světě kdykoliv psát někomu dopis nebo cokoliv ze světa, zase ať je noc nebo den, na něm najít. Já ho používám víceméně k psaní mailů, protože je to fakt rychlý a praktický, ale myslim, že bych se bez toho taky obešel, když by neexistoval, i když si bez něj život přitom už skoro nepředstavim. Něco jako s mobilama. Beru to, že je to k dispozici. Měl by bejt ale víc dosažitelnej, ne tak drahej, protože je to médium informací a ty maj bejt jednoznačně pro všechny. Když to vezmu takhle, tak počítač vůbec je žrout času, ať hraješ hry nebo chatuješ. A dnešní děti jsou doslova odkojený computerama, takže to chce nějakou rozumnou míru hledat. Aby to lidi neodtahovalo od reálna, i když potvrzuju, že virtuálno je lákavý a zábavný.

Čtete nějaké ziny?

No, už sem dlouho žádnej nečet ani nekoupil.

Myslíte, že je existence zinu potřebná?

Je to podobný jako dělat třeba kapelu, něco vytváříš, vyjadřuješ sebe nebo přinášíš pro čtenáře informace, který tě zajímaj. Tak to je určitě fajn. A asi jedno, jestli je to na papíře nebo computeru. I když ta dostupnost netu hraje pro někoho roli.

Jak vidíte budoucnost kapely?

To uvidíme, důležitý je, že nás to teď baví.

Myslíte si, že se CZ/SK scéna bude vyvíjet nebo naopak dojde k jejímu utlumení?Co byste jí do budoucna přáli?

Nějaký ty utlumení tu už byly a budou, to je normální a věřim, že tu bude dlouho, ale jak dlouho a jak se bude vyvíjet, to je otázka. Zrovna jsme se nedávno bavili, čim třeba bude žít nová generace-třeba naše děti. Jestli to bude úplně něco jinýho, nám na hony vzdálenýho, nepochopitelnýho nebo nějakej návrat...???????

A na závěr nějaký vzkaz lidem, kteří si tento rozhovor přečtou?

Mějte se rádi, mějte někoho rádi a ať vás má někdo rád. No zní jak, když to řiká učitelka dětem v první třídě, ale já to myslim smrtelně vážně:o)

Co říkáte na My Way web? :))

Já sem ho pořádně ještě nečet, ale je pěkně naplněnej a sympatickej.

Jinak díky za rozhovor a hodně úspěchu s kapelou i v osobním životě. Ivana

Jo, neni zač. Já taky dík za otázky a tvý přání a zájem!Ať se ti daří. A někdy třeba na koncertě:o)Adios!

KONTAKT NA KAPELU: balaclava@email.cz

Na závěr pár textů od této výborné kapelky, o jejich kvalitě se můžete přesvědčit sami...

Stínadla se bouří
Žijeme v klecích z kostí-krmeni vlastní zlostí. Jsme jako ježci vkleci-žereme jejich kecy. Jsme jako ježci v kleci-co mají tupý ostny. Jsme jako ježci v kleci-ryjeme držkou v zemi. Nabruste svoje ostny-ať umíte dobře ranit. Nabruste svoje ostny svými znalostmi. Sebevzdělání jako základ procesu, který nás posouvá stále kupředu. Vezměte knihy a čtěte-komunikujte-bděte. Tiscíe hlasů spojeny v jeden a jejich znalosti jsou jejich jedem, jsou jejich zbraní. Zpět naše životy - budem je bránit. Nabruste svoje ostny. Hey! Hey! Hey!

1952
Lživě je obvinili, křivě je odsoudili, a než je popravili, skoro je umučili! Srazili jejich vazy, dali jim hlavy na provazy, říkali sobě soudruzi, byli to jenom vrazi! Nechci se postavit do jedný řady, lži ať jsou argumenty rozmetány. Na jejich rukávech nebyly svastiky, však barva kabátů zůstala černá. Jiné jsou symboly, stejné však praktiky, i krev jejich obětí zůstala stejná! Nechci se postavit do jedný řady, lži ať jsou argumenty rozmetány!

Píseň srdce
Stojíme a posloucháme ty tóny, každý z nás slyšíme stejnou melodii. I když vše jinak cítíme, svá srdce naplníme. Ty a já - píseň srdce. Před lety jsme se potkali a stále něco hledali. Pak jsme k sobě promluvili, stali jsme se přáteli. Občas se někdo zády otočí, nové tváře zas jej nahradí - života se nebojím, života se nebojím!
Ty měníš mě a já zase tebe, skrytá pouta nás drží pospolu. Tohle je píseň srdce, to co společně žijeme a ještě prožijeme. Ty a já píseň srdce. Tohle je píseň srdce.

Láska trnové růže
Jeptiška krvavé růže - chrám odevzdání - pod žiletkou tichého naříkání - a tak ti radím - nemysli už na ni.
Zahrada proklaté vášně - číše na krev - jen ta nasládlá touha chuti - na oltář hlubokých polibků - obtěžkán růžencem z rtuti - s pořezaným Kristem ve věčném klání - a tak ti radím - nemysli už na ni.
Uprostřed chodeb z krysích krůčků - shrben až k zemi - těžkostí vlastních ramen - zaklet do divokosti žhnoucích bůžků - shrben až k zemi těžkostí vlastních ramen.