Nezapomenutí THE SELECTER

(Alex Švamberk)

The Selecter, kteří vystoupili na MDŽ v Lucerna music baru, patří mezi nejvýznamnější anglické ska kapely přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Od spřízněných souborů vydávajících na značce 2Tone je odlišoval hlas zpěvačky Pauline Black i velmi neobvyklý způsob vzniku, obdobný tomu, jakým se sestavují populární kapely.

The Selecter vznikli na objednávku jiné ska kapely z Coventry, The Specials. Ta v roce 1979 hledala skupinu, která by natočila písničku na druhou stranu jejich debutového singlu "Gangsters". Nakonec The Specials oslovili svého kamaráda, kytaristu Noela Daviese, který s bubeníkem Johnem Bradburym složil a nahrál instrumentálku "The Selecter". Písnička uspěla v rádiu a Davies se rozhodl postavit regulérní stejnojmennou kapelu, v níž se objevila zpěvačka Pauline Black, hráč na klávesy Desmond Brown, basista Charles Anderson, bubeník Charley Bembridge a doprovodný kytarista Compton Amanor. Kromě Pauline, která pracovala jako radioložka v místní nemocnici, hráli všichni v různých soulových a reggae kapelách v Coventry.

Multirasoví The Selecter - bílý byl jen Davies - hráli poprvé tři týdny po svém vzniku 21. července 1979 v Londýně spolu s The Specials a Madness. V říjnu jim vyšel první singl "On my radio", který se okamžitě dostal do top ten. Koncem roku skupina natoila s hostujícím trombonistou Rikem Rodriguezem vynikající debutové album "Too much pressure". Název debutu se bohužel ukázal signifikantní. Skupina neunesla tlak úspěchu, zvláště když koncerty provázely rasové nepokoje. Po americkém turné odešli The Selecter od 2Tone, ale ani to nepomohlo. Soubor opustili Desmond Brown a Charley Adamson. S novým varhaníkem Jamesem Mackiem a baskytaristou Adamem Williamsem The Selecter sice ještě natočili druhé album "Celebrate the bullet", to ovšem postrádalo patřičný říz a po odchodu Pauline Black na sólovou dráhu Noel Davies skupinu v roce 1981 rozpustil.

Mohla by to být historie do Zapomenutých nezapomenutelných, kdyby o deset let později Pauline Black, která se mezitím stala herečkou, odmítla nabídku členů Bad Manners Nicka Welshe a Martina Stewarta zazpívat si na jednom z jejich koncertů. Po úspěšném vystoupení oběma muzikantům, kteří chtěli Bad Manners opustit, nečinilo problém Pauline přesvědčit, aby společně s bubeníkem Perrym Meliusem a půovdním kytaristou Noelem Davisiem obnovili The Selecter. Pauline nicméně nerezignovala na hereckou kariéru (kde jí největší úspěch přinesla role Billie Holiday).

Proč se vlastně The Selecter vrátili v 90. letech na scénu?

Mně už to ani nepřipadá, že jsme se vrátili, protože jsme spolu nepřetržitě od roku 1991, což je skoro deset let, zatímca alba "Too much pressure" a "Celebrate the bullet" vznila v rozmezí let 1979-1981. Po nich následovala desetiletá pauza, kdy jsme nedělali nic. Začátkem devadesátých let mě Nick Welsh začal přesvědčovat, abychom ve třech se Stewartem zase zformovali The Selecter. Zpočátku s námi ještě hrál původní kytarista Noel Davies, kterému ovšem nedělala dobře neustálá turné po celém světě - jezdili jsme po Americe, Evropě i Japonsku - a tak nás opustil. Nyní vede blues band Noel Davie and his boxed blues.

Můžete prozradit svoje hudební kořeny?

Když jsme začínali, byl to skutečný mišmaš, 2Tone byla směs punku, rocku, soulu a starého ska z 60.let jaké hrál Prince Buster nebo Skadelights. Hybridní formy přinášejí vždy zajímavější hudbu než jedna daná forma, a tohle byla skutečná směska. The Selecter se ovšem hodně lišili od ostatních 2Tone kapel, některé ze skladeb, které jsme během let natočili, byly mnohem dobrodružnější než hudba udělaná jinými. Někdy naše experimenty lidi potěšily, někdy ne, ale já si myslím, že každá kapela by ve své tvorbě měla odrážet, co cítí, a říkat to.

Jak berete hudbu? Je pro vás především zábava, nebo spíš příležitost ke komentování situace ve společnosti?

Oboje, myslím si, že jakákoliv hudba a kterákoli dobrá kapela jsou produktem společnosti a doby, ve které žijí. Ani já nemohu oddělit jedno od druhého. Písně, které skládáme, jsou vždy komentáři společnosti, v níž žijeme. Sama nevím, jak psát o čemkoliv jiném, než s čím mám zkušenosti a v čem žiji. Možná proto je řada písní, které jsme složili, relevantních i dnes, protože za dvacet let se toho ve společnosti zas tolik nezměnilo. Je tu samozřejmě řada amerických kapel třetí vlny ska, které se domnívají, že ska je jenom zábava, každý je opilý a všichni to berou na lehkou váhu, ale já dávám přednost provokativnějšímu přístupu. Nestačí mi jen říkat něco pohodového a bavit se u toho, protože 2Tone bylo o něčem jiném, jenom nevím, jak to nejlépe říci, hodně šlo o vnitřní kvality života.

Vy nemáte ráda třetí vlnu ska?

Některé kapely jsou velmi dobré, třeba Toasters a Hepcat, i když mými favority jsou Let's go falling a jedna kapela z Minneapolisu, která má zpěvačku...bohužel si nevzpomenu na název. Nyní je scéna ska velká a zdravá, ale z větší části ji tvoří americké kapely, které nemají zas tolik společného s 2Tone, jemuž se věnujeme my.

Máte pocit, že jste s někým politicky spjati, třeba s The Clash?

The Clash se také zabývali tím, jaké je to žít se sexisty a rasisty, a dělali i podobný druh hudby, použili rezonanci basy typickou pro ska.

Jaký je vztah ska a skinheadů?

Skinheadi mají rádi hudbu ska, vždycky jich hodně chodilo na naše koncerty a my jsme s nimi nikdy neměli problémy.

Jaké to bylo být jedinou zpěvačkou na ska scéně?

The Selecter sice byli jediná 2Tone kapela, která měla zpěvačku, ale byly tu jiné skupiny, třeba čistě dívčí Bodysnatchers, která se proměnila v Belle Stars, s Rhodou Dakar, jež se později objevila ve Special A.K.A. A byla jsem ve stejném postavení jako všechny ostatní ženy, které se věnovaly hudbě a jichž byla tehdy už celá řada - od Poly Styrene z X-Ray Spex přes Debbie Harry z Blondie až po Chrissie Hynde z Pretenders. Lišil se jen styl hudby, který jsme hrály.

Co chystáte na nejbližší dobu?

Připravili jsme dvě alba pro značku Trojan, z nichž jedno vyšlo v listopadu a druhé se objeví na přelomu dubna a května. Přinášejí písně od pozapomenutých postav první vlny ska. A s Nickem pracujeme na akustických verzích starých písní The Selecter, které bychom natočili jen my dva.

Diskografie The Selecter:

Too much pressure (2 Tone/Chrysalis 1980), Celebrate the bullet (Chrysalis 1981), The happy album (Triple X 1994), Hairspray (Triple X 1995), Cruel Britannia (Snapper 1998)

VÝBĚRY: Greatest hits (EMI 1996), Best of The Selecter (Disky 1997)

ŽIVÁ ALBA: The Selecter & The Specials: BBC Radio 1 live in concert (BBC/Windsong 1992), Out on the streets (Tripple X 1992), Live injection (Magnum)