Firma Shell (přesněji Royal Dutch/Shell Group) je nesmírně mocná nadnárodní společnost. Její roční obrat v roce 1990 přesahoval hrubý národní produkt Tanzanie, Etiopie, Nepálu, Bangladéše, Zairu, Ugandy, Nigérie, Keni a Pákistánu dohromady. Pravidelně se Shell objevuje na prvních místech žebříčku nadnárodních společností s největším ročním ziskem. Jeho zisky plynou zejména z těžby a prodeje ropy. Ropa touto společností vytěžená a zpracovaná se podílí asi třemi procenty na světových emisích CO2.
Znečišťování životního prostředí, spolupráce s vojenskými represivními režimy, porušování lidských práv a nedodržování práv zaměstnanců v oblastech, ve kterých Shell těží - to jsou některé praktiky, které tato firma pro zvyšování svých zisků používá. A nejde jen o Shell. Také jiné společnosti těží ropu podobným způsobem.
Shell v Nigérii
Ukázkovým příkladem chování Shellu v rozvojových zemích je tragédie Ogoniů - etnické skupiny žijící v deltě Nigeru, kde byla nalezena velmi kvalitní ropa.
Nigérie, nejlidnatějším stát Afriky, disponuje obrovskými přírodními zdroji a je šestým největším producentem ropy na světě. Ropa se podílí 95% na nigerijském exportu a 80% na státních příjmech. Jelikož Shell kontroluje asi 60% komerčně využitelných ropných polí v zemi, hraje v nigerijské ekonomice klíčovou roli.
Shell začal v Nigérii těžit v roce 1958, od té doby bylo nalezeno 6 ropných polí, a to v hustě obydlených oblastech. Již od počátku těžba ropy vyvolávala nesouhlas místních obyvatel a byla spojena s nejrůznějšími násilnými konflikty. Její odpůrci ve stížnostech vládě poukazovali na násilnosti, které těžba ropy vyvolala, a na devastaci životního prostředí. Přes vesnice a pole Shell položil potrubí ropovodu, které vede nad zemí, a to v oblastech, kde je zemědělství jediným zdrojem obživy. Protože tato zařízení jsou zastaralá, dochází velmi často k haváriím spojeným s únikem ropy. Půda, zdroje pitné vody a celý křehký ekosystém jsou nenávratně zničeny. Plyn, uvolňující se při těžbě ropy jako vedlejší produkt, je likvidován spalováním, což způsobuje celou řadu zdravotních problémů.
Nejznečištěnější oblastí v deltě Nigeru je Ogoniland, jehož obyvatelé, příslušníci kmene Ogoni, se v devadesátých letech rozhodli, že příkoří Shellu již nechtějí dále snášet. V roce 1991 vznikl MOSOP - Hnutí za přežití lidu Ogoni, jehož prezidentem se stal Ken Saro-Wiwa, známý básník a spisovatel. Cílem MOSOPu bylo nenásilnými prostředky přinutit firmu Shell k zastavení devastující těžby, vyplácení podílů z vytěžené ropy a odstranění či náhradě vzniklých ekologických škod.
4. leden byl vyhlášen Dnem Ogoniů - v tento den jsou každoročně pořádány demonstrace a pochody spojené se zpěvem a tancem, kterých se účastní statisíce lidí.
Tyto protesty vzbudily značnou mezinárodní pozornost, proto bylo v zájmu Shellu nutné je umlčet. Proto firma požádala nigerijskou vojenskou juntu, v jejímž čele stál generál Abacha, o ozbrojené potlačení těchto mírových protestů. Nigerijská junta si od ropné společnosti vyžádala krytí části výdajů na bezpečnostní opatření v Ogonilandu. Ogonie se snažila vojensky zastrašit, došlo k mnoha útokům na města a vesnice, celý region byl uzavřen zátarasy. Bylo zavražděno přes tisíc lidí, mnoho jich přišlo o své domovy, další museli uprchnout do sousedních zemí.
V květnu 1994 byli za dosud nevyjasněných okolností zavražděni čtyři umírnění předáci Ogoniů. Ken Saro-Wiwa, ačkoliv v té době byl již pod vojenským dozorem, byl obviněn z podněcování k těmto vraždám a vzat do vazby. Po mnoha měsících pobytu ve vězení, kde byl mučen, byl spolu s dalšími osmi aktivisty odsouzen k trestu smrti. Soudní proces byl vykonstruován, dva ze svědků obžaloby dokonce přiznali, že byli firmou Shell a nigerijskou vládou podplaceni, aby svědčili v neprospěch obžalovaných.
10. listopadu 1995 byli aktivisté MOSOPu přes protesty a na-vzdory mezinárodnímu tlaku popraveni. Shell byl přitom jedinou silou, která mohla vývoj situace zvrátit. Brian Anderson, hlavní představitel Shell Nigeria, prohlásil, že pokud Saro-Wiwa a MOSOP odvolají své protesty a prohlásí, že v deltě žádné znečišťování životního prostředí neexistuje, může zabezpečit propuštění Saro-Wiwy.
I v dalších oblastech, kam se Shell během těchto událostí přemístil, se proti jeho aktivitám vzmáhá vlna odporu. Na podzim 1997 vzniklo CHICOCO, organizace bránící práva etnických menšin a národností proti bezohledné těžbě ropy v deltě Nigeru.
Nejen Nigérie
Situace podobné té nigerijské se odehrávají po celém světě. Společnost Shell podobným způsobem využívá území Amungmeů v Indonésii, Nahuů v Peru, U´waů v Kolumbii, Waraů ve Venezuele, Karenů v Barmě, Dinehů v Arizoně...
V Peru začala společnost Shell těžit zemní plyn v červenci 1997 na území kmenů Nahua a Kugapakori. Jde o jednu z největších operací v této oblasti, mnohamiliardový projekt je plánován na čtyřicet let. Ačkoliv se Shell zavázal vyvarovat devastace přírody, své sliby nedodržel. Domorodá peruánská federace COMARU např. zjistila kontaminaci toxickými látkami v potocích a řekách, které pro původní obyvatele znamenají jediný zdroj pitné i užitkové vody.
Na Východním Timoru Shell využil uzavření smlouvy o rozvoji přírodních zdrojů v Timorské úžině mezi Austrálií a Indonésií, která tuto oblast okupovala a porušovala zde lidská práva.
Tato smlouva zcela ignorovala práva Východotimořanů na zdroje na jejich vlastním území a jejich právo na sebeurčení. Shell patří mezi nejaktivnější firmy angažující se v této oblasti.
Shell také spolupracoval s Jihoafrickou republikou v době apartheidu, kdy bylo na režim uvaleno mezinárodní embargo.
V létě 1993 vzbudilo značný rozruch rozhodnutí Shellu hledat a případně i těžit ropu u norského pobřeží Barentsova moře. To by pro zranitelný arktický ekosystém znamenalo vážnou hrozbu.
Velmi známý je i případ ropné plošiny Brent Spar. Tato vysloužilá těžební plošina obsahující značné množství toxického odpadu (arsen, kadmium, olovo, polychlorované bifenyly), tisíce tun ropy a tuny radioaktivního odpadu měla být podle plánu Shellu potopena na dno Severního moře. Díky kampani ekologických organizací, která vyústila v celosvětový bojkot výrobků firmy Shell, se podařilo koncern donutit k tomu, aby plošinu přemístil na pevninu a tam ji rozebral.
Nejen ropou živ je Shell
Shell je desátým největším výrobcem pesticidů na světě. Mezi jeho produkty v této oblasti patří endrin, dieldrin a aldrin, tři ze "špinavého tuctu" nejnebezpečnějších pesticidů, které byly zakázány v 35 zemích světa.
Shell vyráběl pesticidy obsahující bromchlorpropan (DBCP) a dodával je společnosti Standard Fruit, která je potom využívala na banánových plantážích. Ačkoliv již od roku 1950 věděl, že tato organická sloučenina působí u samců laboratorních zvířat neplodnost, ve výrobě pokračoval. Zastavit produkci ho nedonutil ani zákaz výroby těchto pesticidů americkou Agenturou pro ochranu životního prostředí (EPA), poté co bylo prokázáno, že DBCP způsobuje neplodnost i u lidí. Odhaduje se, že v důsledku těchto praktik se několik tisíc zaměstnanců Standard Fruit v Kostarice stalo neplodnými, navíc jim hrozí onemocnění rakovinou.
Nadnárodní koncern Shell byl také součástí Global Climate Coalition (Globální klimatická koalice), což je lobbistická organizace amerického průmyslu, která usiluje o zastavení či zpomalení opatření omezujících hrozbu klimatických změn.
Shell je členem ERT (Evropský kulatý stůl průmyslníků), organizace největších nadnárodních společností, která vahou své ekonomické moci nutí orgány EU přijímat protiekologickou a antisociální legislativu.
Na závěr
Informace uvedené v tomto letáku nejsou zdaleka úplným výčtem činnosti nadnárodní společnosti Shell v Nigérii. Navíc firma Shell není jedinou nadnárodní těžařskou korporací v Nigérii, která dává přednost ziskům před přírodou a lidskými právy. Stejně se chovají i firmy Chevron, Mobil, Total, Exxon, BP, Texaco, ELF a Agip. A nejen v Nigérii. Např. Total a Texaco těží v Barmě, kde využívají ve spolupráci s vojenskými diktátory otroky na kácení deštných pralesů pro ropné společnosti. British Petroleum zabrala půdu původních obyvatel v Austrálii a její zájmy jsou také v Kolumbii. Texaco zdevastovalo oblast citlivých amazonských deštných pralesů a násilím vystěhovalo mnoho lidí z jejich domovů.
Je na nás, zda zůstaneme lhostejní tváří v tvář zločinnému působení nadnárodních korporací, nebo zda se postavíme jejich počínání na odpor. Je na nás, zda budeme mlčky tolerovat destrukci planety a vraždění nevinných lidí pro zisky několika mamutích koncernů, nebo zda se postavíme na stranu těch, kteří se snaží tomuto počínání zabránit.
Obránci lidských práv a životního prostředí v zemích postižených činností nadnárodních korporací potřebují mezinárodní podporu. Organizujme proto solidární akce s aktivisty z těchto zemí, důrazně protestujme (formou dopisů, demonstrací, bojkotů, blokád?) proti činnosti ropných nadnárodních společností. Nadnárodní společnosti svojí ekonomickou silou a z ní vyrůstající nekontrolovatelnou politickou mocí ohrožují nejen občany zemí s nalezišti ropy, ale i nás. Snažme se žít tak, abychom nebyli závislí na výrobcích a produktech těchto firem.
Nebudeme-li my se dnes bránit před nimi, budou oni zítra bránit nám.
