SHELTER - The purpose, the passion

Nic nového pod americkým Krishna-corovým sluncem. Ač Shelter v mezičase od vydání donedávna posledního alba "Beyond planet earth" (1998) přišli o jednu polovinu zdánlivě nerozlučné dvojice zakladatelů a dlouholetých hybatelů všeho dění, kytaristu Porcella, jako by se téměř nic nezměnilo. Jak dvacetiletý švédský talent řečený Supergrass coby hlavní kytarista, tak Sri na postu 'beglajťáka' respektují shelterovskou tradici a společně s pevnou, nekomplikovanou rytmikou vytvářejí spolehlivý podklad a oporu pro naléhavě emotivní vokální kreace frontmana (a 'posledního mohykána', pamatujícího ještě doby předchůdců Shelter, kultovní party Youth of today) Raye Cappa. Toho Cappa, který poměrně libým (protože melodickým a nikoliv řvavým, chroptivým apod.) způsobem sděluje daleko méně libě znějící socio-politicko-filozofické pravdy, názory, postřehy či prostě jen podněty k zamyšlení se nad ostatními i nad sebou samým. Čili opět krátké a řízné, přitom skrznaskrz chytlavé melody hardcore/punkové písničky se spoustou potenciálních hitovek? No to si teda piště, že jo! Zlatou hřivnu jakési objevnosti už Shelter nikdy nevykopou, ale na to, mám pocit, již dávno rezignovali - a myslím, že je to tak dobře. Bůh (anebo Prabhupád?) ví, jak by to dopadlo...Takhle je na Cappa a co. spoleh, že - snad - nikdy nevydají vyloženě slabou či otravnou desku. Dosud se to ještě nestalo, a ani The Purpose, the passion není výjimkou. Spíš naopak, nemá o nic menší energii než třeba dnes už legendární jedenáct let starý debut Shelter "Perfection of desire".

Petr Korál