JOHNNY THUNDERS - Mr. Brownstone

(Jan Skala)

Pět dní před smrtí dlí Johnny Thunders v Německu. Die Toten Hosen ho požádali, zdali by s nimi nenatočil svou skladbu Born To Lose pro jejich připravované album Learning English - Lesson One. 22. dubna 1991 odjíždí z Německa do New Orleans. Úplně zdecimovaný, na pokraji fyzických i psychických sil. Zdánlivě neporazitelný rock'n'rollový geroj je očividně na dně. Kytarista už cítí, jak si pro něj pomalu sahá zubatá. Její nemilosrdná a vždy ostře nabroušená kosa mu setne hlavu v noci na 23. dubna 1991, kdy si do žíly vrazí smrtelnou dávku heroinu, která už jen uspíší beztak neodvratný konec. V hotelu St. Peter House, v pokoji pod číslem 37, necelé tři měsíce před svými devětatřicátými narozeninami, pak vydechne naposledy.

Born to Lose

Johnny Thunders poprvé otevřel oči v New Yorku 15. července 1952 jako John Anthony Genzale. Prošel ničím výjimečným dětstvím a v devatenácti letech (to si už říkal Johnny Volume) zakládá kapelu New York Dolls. Obskurní spolek pěti opilých individuí z úplného dna lidské společnosti. Zpočátku se zaměřovali na bezostyšné kopírování Rolling Stones, ale poté, co u kytary Ricka Rivertse vystřídal Sylvain Sylvain, se stali svébytnou glitter-glamrockovou kapelou. Kotlem, až po okraj naplněným energií Rolling Stones, extravagantními oblečky Davida Bowieho a kytarovou neurvalost The Stooges a MC5. Dnes možná může jakýkoliv videomateriál New York Dolls působit trochu směšně. Pět namalovaných chlapů s natupírovanými a nalakovanými účesy v těsných kalhotách a s botami na vysokém podpatku se kroutí na pódiu. V jakém to bylo kontrastu s jejich neučesanou muzikou, valící se z obou alb. Eponymní debut se stal jakýmsi předobrazem jak punkové revolty let sedmdesátých, tak i mohutné streetrockové losangeleské scény konce let osmdesátých. V době jeho vydání (červenec 1973) už do sebe Thunders pral heroin po kilech a zaléval ho litry kořalky. New York Dolls se stávali stále více mediálně protěžovanými hvězdami, přestože skutečný úspěch se jim po celou kariéru zdatně vyhýbal. Ještě v roce 1973 musel kytarista Arthur Kane na čas kapelu opustit kvůli závislosti na alkoholu a bubeník Billy Murcia při první návštěvě Dolls v Evropě zemřel na předávkování.

V prosinci 1974 jsou Johnny a nově příchozí bubeník Jerry Nolan nuceni vyhledat detoxikační centrum a krátce po návratu kapelu opouští a společně vdechují život novému projektu The Heartbreakers, který byl záhy přejmenován na Johnny Thunders And The Heartbreakers, to byla parta hospodských rváčů a ochlastů. Navztekaná punková kohorta, která jako řada dalších (např. Ramones, Television, Patti Smith, Dead Boys) si zvolila za své útočiště slavný klub CBGB. V roce 1976 přijíždějí na pozvání Malcolma McLarena do Anglie, aby se připojili ke karavaně Sex Pistols/The Clash/The Damned. Předcházela je taková pověst, že než stačili odehrát jeden jediný koncert, byli místními policajty vyhoštěni ze země.

Punková revoluce mířila ke hvězdám, ale Johnny se stále více propadal do drogového a alkoholového marastu. Po jediném, zato však výtečném albu L.A.M.F. (znamená Like A Mother Fucker) z roku 1977, se po odchodu bubeníka Jerryho Nolana The Heartbreakers rozcházejí.

Sám, tak sám

Johnny se pod značkami The Living Dead (jak příznačné) a Johnny Thunders' Rebels pouští do několika vystoupení v Londýně, kde ho doprovází "pistolníci" Steve Jones, Paul Cook a Sid Vicious, Patti Paladin (Snatch) a další. V Londýně ještě téhož roku (1978) natáčí sólový debut So Alone. Bezpochyby svůj opus magnum. Za asistence několika zajímavých hostů, mezi nimiž můžeme zaregistrovat bývalé souputníky z The Heartbreakers, Phila Lynotta (Thin Lizzy) nebo Chrissie Hynde (Pretenders).

V roce 1979 se stěhuje s ženou a dětmi do Detroitu, kde se dává dohromady s Waynem Kramerem, ex-zpěvákem místních chlíváků MC5. Ze spolupráce nic kloudného nevzešlo a Thunders je stále více zmítán finanční krizí. Došlo to tak daleko, že roku 1982 byl nucen kvůli zoufalému nedostatku finančních prostředků a s ním souvisejícím nedostatkem drog dokonce prodat kytaru.

Po několikátém a jako obvykle neúspěšném podstoupení odvykací kůry začíná v roce 1985 připravovat svou novou desku Que Sera Sera. Druhou a poslední regulérní sólovku, která opět nabízí záplavu nejrůznějších zajímavých hostů, z nichž vzpomeňme např. Michaela Monroea a Nastyho Suicidea (oba ex-Hanoi Rocks), Steva Batorse (Lords Of The New Church, ex-Dead Boys), Glena Matlocka (ex-Sex Pistols) nebo starého parťáka Jerryho Nolana.

O své existenci dává Johnny naposledy vědět společnou deskou se zpěvačkou Patti Paladin, která nesla název Copy Cats. Jeho život byl už v troskách. Je bez finančních prostředků a pod hranici chudoby nesklouzne hlavně díky svým přátelům, zejména Stevu Bartosovi a Michaelu Monroeovi. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let mu ještě ke všemu lékaři diagnostikovali zhoubnou rakovinu krve, leukémii. Johnny však nedbá rad a ani v nejmenším nedodržuje upravenou životosprávu.

Večer 22. dubna 1991 je mrtev. Přivolaný lékař konstatoval smrt z důvodu předávkování heroinem. Johnny Thunders nikdy nebyl bůhvíjak zdatný kytarista, lamač prstů z rodu malmsteenovců, ale dokázal svou duši, svůj životní rock'n'rollový styl přenést do drážek kompaktu a to je mnohdy cennější než bezduché týrání šesti (či více) strun. Thunders tu dodnes stojí jako ikona glam rocku a punku let sedmdesátých. S trochou nadsázky se dá říci, že položil svůj život za to, aby ostatní mohli dosáhnout ke hvězdám. Ale patos se s punkem nikdy moc nerýmoval.