TOTÁLNÍ NASAZENÍ - Punk pro holky (ale jen trochu)

(Petr Korál)

Deset let existence, to už je událost v životě rockového bandu rozhodně zaznamenáníhodná. Zvláště když je rámována čtyřmi alby velice vyrovnané kvalitativní úrovně a navrch několika demokazetami. Onu 'desítku' v prosinci speciálním koncertem oslavila slánská trojice Totální nasazení. Skupina téměř bez výjimky považována za punkovou - ale je tomu tak doopravdy?

Totální nasazení nejenže vydrželo celých deset let na scéně, ale navíc už od dvaadevadesátého hraje v nezměněné sestavě Pavel Pešata (g, voc), Svatopluk Šváb (bg, voc - zároveň vede vlastní folkrockové sdružení Deratizéři) a Pavel Pospíšil (dr). A hraje pořád s totálním nasazením, o čemž svědčí především živá vystoupení souboru. "Tahle muzika se nedá dělat, aniž by ji člověk nehrál na maximum," míní Sváťa. "Na každým koncertě se snažíme dostát svému názvu..." Který, jak je z předcházejícího slov patrné, nemá naprosto nic společného s Třetí říší - přesto si s ním v minulosti kapela občas užila svoje. "Jsem rád, že dneska už se v souvislosti s válkou v novinách mluví o nuceně nasazených, nikoliv totálně nasazených..."

Čtyři desky, vydané v rozmezí ani ne pěti let, tomu už se říká plodnost. Sváťa pro to má jednoduché vysvětlení: "Chceme našim posluchačům nabízet pořád něco novýho. Někdo v tom může vidět nějakou nadprodukci, ale já si to nemyslím (já kupodivu, jak už jsem naznačil v úvodu, také ne) - každý naše album podle mě má co říct. Na tvorbě se podílíme všichni tři, a když už ty nápady máme, proč toho nevyužít?" V letošním roce prý nové album Totálního nasázení nevyjde - ovšem skupina přemýšlí o tom, že udělá aspoň nějaký demáč. Tomuto polooficiálnímu způsobu vydávání svých nahrávek se totiž ani po čtyřech cédečkách rozhodně nebrání. Na koncertech Totálního nasazení jsou ostatně stále k mání i všechny jeho staré demosnímky, neboť kapela se za ně - na rozdíl od řady jiných interpretů - nestydí. Proč by také měla? Že působí amatérsky a zvukově nepříliš kvalitně? Ale taková prostě byla doba..."Jsou tam třeba chyby, zkrátka jsme tenkrát neuměli hrát, ale přece se za to nebudeme stydět." To je ten správný punkový přístup! V současnosti ovšem tihle pánové takto ležérně ke svému muzicírování zdaleka nepřistupují - což je nicméně taky jedině v pořádku.

Porovnáte-li první dvě alba "Stínohry" a "Pocta době", na nichž se odrážel mj. vliv teplických FPB (což Sváťa nepopírá: "FPB je jedna z mála skupin, kterou posloucháme všichni a shodneme se na ní. Srovnání s FPB pro nás byla pocta..."), s třetím CD "...souhlasíš se vším?" a s novinkovým počinem (Spreyopithecus Chaluhensis), nelze si nevšimnout ústupu od komplikovanějších forem a poměrně zachmuřených pocitových textů směrem k přímočařejšímu, melodičtějšímu a výrazně veselejšímu punk rocku. "Pro Stínohry to až tak neplatilo, ale Pocta době byla hodně alternativní deska," přitakává Sváťa. "Na ...souhlasíš se vším? jsme si už řekli, že by naše písničky měly být veselejší a že bychom to měli brát trochu s humorem a nadsázkou, netlačit to do té deprese...Navíc jsme občas hráli věci, na které jsme instrumentálně neměli. Od jisté doby se snažíme, aby tam už těch prvků alternativy nebylo tolik. Protože ne každej to chápe a ne pro každýho je to stravitelný." Možná s tím souvisí i to, že TN dnes daleko častěji hraje na poměrně ortodoxních punkových akcích - v minulosti tomu tak nebylo. "Nezřídka se tam ale cítíme jako největší měkkouši, protože většinou tam jsme nejmelodičtější a nejměkčí," usmívá se Sváťa a věří tomu, že jejich muzika tam může působit jako příjemné zpestření. Manažer kapely Dan Valenta ještě s trochou nadsázky dodává, že z TN se stává 'kapela pro mladý holky', protože na jejich koncerty údajně chodí čím dál víc příslušnic něžnějšího pohlaví. "Ale mladý kluci taky!" říká Sváťa...Tak jak to s tím punkem v případě téhle skupiny je?