THE TOY DOLLS - One more megabyte

Toy Dolls se opět vrátili k 's' na konci svého názvu, navíc si přidali člen, ovšem jinak se žádná změna nekoná - a to je moc dobře! Pořád hrají ten rozverný, veselý a neuvěřitelně chytlavý punk. Platí, že co píseň, to potenciální hit: jestliže posloucháte Toy Dolls a jste normální, i přes vrozené vnitřní zábrany zkrátka nemůžete udržet nohy v klidu. Pecky jako One more megabyte, I'm a lonely bastard, She's a leech, I'm gonna be 500 miles, Fred Olivier či The memory of Nobby mají tak neuvěřitelný melodický tah, že je slyšíte pouze jednou a už se jich hned tak nezbavíte. K tomu přičtěte patřičný říz a energetický náboj - a vyjde vám rock'n'roll jak se sluší a patří. Přimočarý, jednoduchý, povětšinou instrumentálně ohlodaný až na dřeň (i když třeba zpívající šéf Michael Algar alias Olga se kvůli svým občasným kytarovým sólům a nenápadným vyhrávkám rozhodně pýřit nemusí), ale zábavný do té míry, že Toy Dolls může devětadevadesát procent ostatních kapel jenom závidět. Punk nemusí být jen anarchie, nasranost, plivance vzteku a leckdy až samoúčelných fucků, nýbrž také úžasný odvaz a nadhled. Netvářit se vážně naprosto nevylučuje, aby muzika zároveň měla ohromný rajc. TD jsou už dlouhá léta důkazem. Že jsou pořád stejní a donekonečna vycházejí z jedné základní výrazové formule? Jo, to je pravda. Jsou stejní - respektive stejně skvělí. Rockový Bože, ochraňuj tenhle spolek od všeho zlého a neuveď ho v pokušení, aby někdy začal zkoušet hrát něco radikálně odlišného. V jeho případě je jakýkoliv stylový vývoj takřka nežádoucí...Jedna experimentálněji laděná skladba (zde The devil went down to Scunthorpe) na zpestření, budiž, ale víc radši ne. Už dlouho jsem neměl v přehrávači tak pohodovou desku bez sebemenších náznaků jakýchsi (pseudo)uměleckých ambicí, komplexů a mindráků. PS: O 'backing vocals' se na albu pohostinsky postarali mj. Danny z The Wildhearts a Knox, člen jiné, nám v Čechách dobře známé punkové legendy The Vibrators.

Petr Korál