Parlament
Velký krásný dům a v něm tisíc prdelí
600 zbytečně a tři omdlelí.
Jejich život žít
to bych vám chtěl přát
každé ráno po snídani
šlofíka si dát.
Zavolat známým
za státní prachy
že se to pozná
jen žádné strachy.
Přečíst noviny
ožrat se jak prase
za super ceny
a zítra zase.

Ref:
Pravda nebo lež
Pravda nebo lež
Mysli si co chceš.

Vlaky zadarmo
co by jiný za to dal
však s nima nejezdíš,
protože jsi král:
Jezdíš autama
poslední výroby
tohle to nemá
u nás obdoby.
A když jet tak jet
pěkně ožralý
křižovatkou projel
poslanec ospalý
pak z auta vypadl
hlavou na chodník
zas má o čem psát
drbů týdeník

Ref:
Pravda nebo lež
Pravda nebo lože
Mysli si co chceš

Ten velký krásný dům
je loutkové divadlo
představení s loupežníky
právě začalo.
Jejich velitel
jak z cizí planety
rozdává zlato
ze státní palety.
Ostatní zpívají
techno fidlovačku
zas jeden velký státník
dostal z toho průjem.
A tak to prochází jeden den za dnem
ať roste a zkvétá
trpělivost všem.

Ref.:
Pravda nebo lež
Pravda nebo lež
Mysli si co chceš

Každý to vidí jinak
Každý to vidí jinak
každý něco miluje
s něčím žije v normálu
a něco přímo fuckuje.
Něčemu se usmívá
až za břicho se popadá
a když se karta otočí
na hubu z výšky dopadá.
Milióny myšlenek
a víc úhlů pohledu
prázdno uvnitř
na venek pravda mizí v dohledu.
Každý to vidí jinak,
každý si v něčem libuje
proč na úkor druhého
co od toho si slibuje.

Ref.:
Masokombináty, jatka to je ale krása
pro zvířata je to vražda a né žádná spása.
Kosmetické pokusy to je ale krása
pro zvířata je to vražda a né žádná spása.
Cirkusová manéž to je ale krása
pro zvířata je to bolest a né žádná spása.
Zoologická zahrada to je ale krása
pro zvířata je to bolest a né žádná spása.

Mikrosvět
Někde v lese byla malá vesnička
velká asi jak od sirek krabička.
V ní žili hmyzáci pěkně pospolu
každý den chodili na kofolu.

Do baru vlezla bezbožná ostuda
Kudlanka Nábožná lokální obluda.
Prej kdo má nejmíň tak toho sežere
anarchie ji nebere.

Ref.:
Ležíš si v ulitě, oči máš zavřené
za víčky promítáš překrásné sny.
Vzpomínáš na brouky vzbouřené pohřbené
u konce jsou jejich válečné dny.
Otvířáš oči své slzami zalité
vychází slunce nad pšenicí.
Už nevnímáš okolo oběti pobité
o míru si zpíváš s tasemnicí.

Makali v dešti jak kdyby nelilo
tři facky pěstí pak ťuk ťuk na čelo.
Což takhle vzbouřit se vykřikl mravenec
chvilinku ticha pak dostal ďobanec.
Práskli to kudlance a šup s ním do chládku
hbitě mu rozkradli tu jeho hromádku.
Svět takhle chátrá tisíce roků
není zde hrdinů ve vládě cvoků.

Chtěl bych mít svůj krásný domeček
červený a na něm pět teček
beruško já tě milumiluju
ostatní hmyz ignoruju.