ZEMĚŽLUČ - Z extrému do extrému

Brněnská Zeměžluč patří mezi nejspolehlivější pilíře toho nejpravověrnějšího punku v Čechách. Už devět let si jde tvrdohlavě svojí cestou bez sebemenších ústupků. Nikdy si nezadala s jakoukoli významnější gramofirmou vyjma těch nejpodzemnějších, které jí stejně pomáhají vlastně jen s distribucí. Dobu od vydání prvního, tehdy ještě vinylového alba "Fajn, bezva, prima" (1991) zaplnila dvěma sedmipalcovými EP deskami, aby nedávno konečně vyrukovala s novou dlouhohrající nahrávkou, poprvé prezentovanou i v CD podobě. Zajímavostí je, že byla nahrávána ve stejné sestavě jako debutové LP, ale v současnosti je to v Zeměžluči zase trochu jinak, neboť talentovaný bubeník Martin (hrával kdysi i s trashcorovými zběsilci Skimmed) ji už podruhé a zřejmě natrvalo opustil. Zeměžluč se skutečně nemění. Nemění názory ani samotnou muziku. Stále hraje krátké útočné popěvky (nejdelší ze sedmnácti skladeb měří 3:20!) s lehkým dotekem ostrých kapel typu GBH nebo UK Subs, přičemž to zároveň nevylučuje i občasný akcent na chytlavé melodické motivy (Z extrému do extrému, Díky či jednoznačné hitovky Armády světa a To je nuda), a stejně nesmlouvavá je v tom, co chce svému okolí sdělit. Bezohledně odkrývá vředy všudypřítomné nevšímavosti, apatie, konzumnosti či rasové, sociální a jiné intolerance, brojí proti devastaci morálky a životního prostředí, proti honbě za penězi, kariérismu, podrazáctví...Zdá se vám, že verše jako Jeden -ismus druhej střídá, stádo zase svorně hýká...Z extrému do extrému, z louže pod okap, místo ruskejch filcek americkej svrab, Armády světa - nástroje moci, obrazy bídy, ponížení, armády lidí jak stáda ovcí pro radost vládců chcípají nebo Sám si pohleď do očí, přestaň sobě, druhým lhát, už se jednou narovnej, zkus na vlastních nohou stát jsou jen bezhlavě přímočarými kritickými proklamacemi, kterým chybí nějaký druhý plán, 'spodní proud', povyšující je nad úroveň pouhých povrchních agitek? Možná máte pravdu - jenže Zeměžluči všechno, co zpívá, lze věřit. Ona právě takováhle, upřímná a otevřená, prostě byla, je a vždycky bude. Tvrdá a nekompromisní rána přímo na solar plexus našeho svědomí, to jsou písničky Zeměžluči. Šedej, šedej, šedej je svět vzkazuje nám všem v jedné z nich. A má svatou pravdu.

Petr Korál