ZNOUZECTNOST - Bomboniéra!

Kolega -pkk- to už naznačoval v recenzi na minulé album "Kapitán mlíko",  ale zopakujme si to ještě jednou, protože se jedná o věc v tomto prostoru velmi výjimečnou. ZNC je skupinou, která bez výkyvů funguje systémem 'urob si sám', zcela nezávisle na prostocvicích české popmuzikální vesnice, je žádaným koncertním tahákem a alba, se kterými na trh přichází zadem, málokdy spadnou pod hodně vysoký standard. Je pravda, že jsem se v případě Bomboniéry! trochu ošíval. Výňatky z ní mě na festivalech příliš nepřesvědčily a navíc mám za to, že stopáž alba delší než padesát minut je pro ZNC spolehlivou pastí. Viz "Mé království" z třiadevadesátého, snad nejslabší nahrávka skupiny včetně demáčových časů...Znouze totiž není partou, která by rozšiřovala letitý, prajednoduchý písničkový model (taky proč), a v podstatě ho vytrvale parafrázuje, čímž řeší stejnou kvadraturu kruhu jako řekněme Toy Dolls. Navíc mám dojem, že je skupině líto každé písničky. Částečně je to i případ Bomboniéry!. Víc než hodina je příliš a určitá selekce by neškodila. Nadhazuji Černé brýle, Sedm statečných, Leteckou...Na rozdíl od Mého království je ale Bomboniéra přístupnější a skousnutelnější. Je tu větší moment překvapení, na Bomboniéře se objevuje snad první reggae v historii skupiny (Peníze). 'Samply s lidskou tváří' ve škodováckém vyznání víry Továrna taky nebyly v kraji zvykem. Když člověk slyší Koráb Ztracené iluze, představuje si, jak by asi vypadalo album 'ZNC unplugged' (a možná i vytuší, viz. Totenpolka). Navíc je velmi dobře, že dva zpěváčtí neotesanci Déma a Golda angažovali sl. Kohoutovou (dřív třeba Pestalozzi, Kursy šití atd.), která funguje v roli potřebného protipólu. Kameňákem dne budiž vyhlášen Florián a Kilián. Náznak melodie z večerníčka o Křemílku a Vochomůrkovi uvede morytát o hodném trpaslíku veganovi a záporném trpaslíku kaliči (jasně, skřítek: není alba ZNC bez skřetího textu!). Kladný princip chvíli vede, to když ctnostný pidimužík sejme trpaslíka hada, jenž se mu v podnapilém stavu vmotal do chaloupky. Ve finále jsme ovšem svědky plichty, když trpaslíci nepřenesou před srdce, že na klaďasově lunchi pojedli skřeta - kořalu a trpaslíka vegana lynchují. Milé děti, jako ze života. PS: Stejně jako v případě posledního alba My dry willow mě velmi baví myšlenka 'jednoho alba se dvě obaly'. PPS: Kdyby byla Bomboniéra! opravdu tak 'průměrná jako stovky jiných', jak káže Déma von Nouze v bookletu, tak mě tuzemská pop music netočí tak, jak mě točí. Howgh.

Radek Diestler